Jak byla DNŽ bacená bacilem a já jsem se nedobrala výletu

Miouk ve spolek.

Tak dnes vám, moji drazí zdejší, povyprávím, jak jsem s DNŽ strávila „prodloužený“ víkend. Rafinovaně si na 29. 9. nahlásila dovolenou již v létě, protože správně předpokládala, že se mezi kolegyněmi strhne zákeřná rvačka o to, kdo nebude muset v kanceláři jistit telefon, a vyhrožovala, že v rámci získaného volna provede generální úklid, a následně, abych byla odškodněna, že půjdeme prozkoumat hostivařský lesopark směr vodní přehrada.

No řeči hezký, leč skutek utek. Ve čtvrtek sice provedla částečný úklid vnitřního doupěte, nicméně ze čtvrtka na pátek v noci mě vzbudil velice divný zvuk. Normální chrápání DNŽ to nebylo, na to už jsem zvyklá, takže mě to ze spánku nevytrhuje, ale tohle bylo fakt divný. Slezla jsem tedy ze svého proužkatého pelíšku a šla do ní šťouchnout tlapou s tím, co to vyvádí. No musím říct, že něco podobného jsem tedy ještě neviděla - DNŽ byla celá zpocená, výhřevnost měla jak ústřední topení a do toho normálně drkotala zubama, až to chřestilo. Šťouchala jsem do ní, až se vzbudila, pak se dopotácela do bedýnkova a po cestě zpátky do postelového pelechu vychlemtala tolik vody, kolik já nevypiju snad ani za měsíc. Pak se ovšem divila, že celý druhý den jí ta voda tekla ven z hlavy, takže neustále tahala z role kuchyňské utěrky, se kterými trénovala zvukový doprovod ke skladbě „Už troubějí na horách jeleni“ a musím říci, že v tom byla velmi zdatná, takže mě to po chvíli začalo dost brutálně lézt na nervy a snažila jsem se to přemňoukat, což ovšem pro změnu lezlo na nervy jí. Nicméně alespoň v rámci generálního úklidu nedošlo k pulírování mého výsostného balkonkového území.

Najednou vám však dvounožka zavyla, jinak se to fakt popsat nedá, s tím, že je skleróza sklerotická, vylezla z pelechu a jala se oblékat. Zaradovala jsem se, že tedy půjdeme zkoumat onen lesopark, ale ono vám ne. Jen se oblékla, tak za chvíli zazvonil zvonek – co to? – návštěvy modrokocouří žádné hlášené nebyly, to bych přeci věděla, tak kdo se to k nám zase hodlal vetknout? No představte si, zase k nám vlez chlap s brašnou a hrnul se k balkonku. Tentokrát jsem však nebyla zašňůrovaná, tak jsem si doběhla do koupelny potrénovat hlasivky s tím, že vzápětí vystartuju a půjdu mu po kotnících, ale nakonec měl chlapec štěstí, protože – patrně když spatřil DNŽ, která vypadala tak, že by jí i velmi hladový žralok znechuceně vyplivnul – se dobral jenom k balkonkovým dveřím, cosi přeměřil na jejich spodním skle a za deset minut se pakoval pryč. Akorát mě tedy znepokojilo, že mu DNŽ nabízela, že mu podepíše nějakou objednávku, pro případ, že by jí krom bacilu ještě klepla pepka, ale pán pravil, že je to dobrý a že si zavolají koncem listopadu, následně uprchl do výtahu a DNŽ se zřítila zpět do svého pelechu.

Tak vám nevím, co si o tom mám myslet, jestli nám budou po doupěti furt nenadále courat takovýhle návštěvy, tak asi budu muset začít trénovat kung-mňau-fu či miou-džitsu.

P.S.: Na přiložené fotce předvádím, jak DvouNožkaŽivitelka vypadala až do pondělního rána.

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama