Čičmínek – Na začátku léta naše řady posílil kocourek Čičmínek, kterého nám někdo vyhodil před barák. Je černý jako uhel s úžasným kožíškem tak trochu „a la brit“. Mohl mu být tak rok a zvykl si bez problémů. „Tady jsem přece doma, néé?“
On je tedy kvítko, udělal to, co nikdo jiný z nás, jednou večer nepřišel z terasy. Servisní byla celá špatná, že ho nemůže nalézt. V noci chodila po střeše a volala ho. Druhý den ho sháněla po okolí, půjčila si klíče od půd sousedních domů. Nikde nebyl. V noci zase lezla po střeše, a pak uslyšela z dálky slabé mňoukání. Přes půl bloku uviděla na pavlači paní, tak na ní volala, jestli tam není černý kocourek. Prý ano, tak že si pro něj letí, aby jí pustili do domu. Ten moula tam seděl a cpal se psíma granulema. Drapla ho a se slovy „Ty pitomče“ ho přinesla domů. Bylo půl druhé v noci. Dostal zaracha, zdi, které překonal, jsou přes 6 m vysoké. Je to kaskadér, ale jinak je prý zlatíčko.
Micinka - Na podzim roku 2014 byla servisní u veta s Mausínkem. A v čekárně byli dva pánové s malou asi půlroční kočičkou. Říkali, že mají někde sklad stavebnin a že tam již nějaký čas žije tohle kotě. Před časem prý začala kulhat, ne všichni ji měli rádi a asi ji někdo kopl. Byla hodná, držela se jich jako vrnící klíště. Na rentgenu vet zjistil, že má přeražený kyčelní kloub. Pánové říkali, že se na operaci složí, ale že ji budou muset dát do útulku, protože venku by nepřežila. Tak hádejte, co bylo dál.
Servisní jela domů se dvěma přepravkami. Čičinka se hned usadila u starší servisní v posteli, a protože se u ní začaly projevovat mycí pečovatelské sklony, dostala jméno Micinka lízátko.
Za pár dní jela na operaci, kde jí zničený kyčelní kloub odstranili a říkali, že svaly převezmou funkci kloubu a bude běhat bez problémů.
Micinka dostala zatím samostatné bydlení v ložnici starší servisní, aby měla klid. Počítali s tím, že bude leckde kakat a čůrat, ta je ale mile překvapila, protože už v noci použila záchodek. První den se pohybovala trochu nejistě, ale už 3. den vyskočila na okenní parapet. Na tlapku došlapovala, ani nekulhala. Hojila se rychle, prostě jako kočka. Po pár dnech, nebýt oholeného kožíšku, by nikoho nenapadlo, jak těžkou operaci prodělala. Že nemá kyčel, není vůbec poznat. Je to moc statečná kočičí holčička. Je drobounká, takové dlouhé hubené nic, ale když si v noci lehne člověku přes nohy, tak prý mu zdřevění, jako by měla 10 kg. Je zlatíčko, ale mazlí se, jen když ona chce, a že se nechá chovat jako když ji přinesli, tak to tedy ne.
Když jako mrně žila venku, tak byla zvyklá na různé uzeniny, co chlapi jedli, to samozřejmě nedostává, ale když něco ucítí nebo stačí, že myslíte, jak je vyndáte z lednice, už je z ní asistent, domáhající se svého podílu.
Ježeček - V prosinci vyhodili z projíždějícího auta kotě u kamarádky ve vsi. Protože sama jich má moc, prosila za něj u nás. Byl přijat. Přijel 23. 12. a původně dostal jméno Ješíšek, říkají mu Ježku. Byl tak tříměsíční, malý, špinavý a strašně žravý. Zase jsme s ním všichni mlsali kočičí mlíčko (jindy ho dostáváme také, ale když přijde kotě, je přísun denní). Ježek se řídí mým rčením, že kočička má papat a spinkat. Hlavně to první tedy dodržuje. Vzali jsme ho bez problémů mezi sebe, ale nechová se k nám starším dost uctivě, dokonce nás drzoun honí.
Čičínek – Kocourek, který přestal bavit své majitele, budou se stěhovat, tetička, co jim něco dá, má alergii, a tak že ho někde vypustí, však on si nějak poradí. Domů putoval v dece na klíně a byl moc spokojený. Tříletý kocourek pokřtěný Čičínek (jméno neměl, volali na něj jen čičí), trpělivé nekonfliktní zlatíčko, které se servisní rádo mazlíkuje. Na mne občas koukne: „Ašáku, koukej sportovat!“ a pak, po proběhnutí krátkého zahřívacího kolečka, spolu provozujeme přátelské řeckořímské klání, kdy mne jemně žižlá a já slabě pískám. Tak jako jsem to dělal s Mourínkem. Já jsem se vedle něho stal moc statečným kocourkem, chodím s ním, a někdy dokonce i sám, i za tmy na terasu (protože špatně vidí, nechodil tam ani přes den). Dřív jsem většinou zanorovaný spal, ale s ním se ze mne stal odvážný objevitel. Mám pocit, že je to převtělený Mourínek, jenom v jiném kožíšku. On se o mě moc hezky stará, dohlíží na zlobidlo Ježka, aby mi neubližoval.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?