Příběh vyprávěný ze dvou stran

Ahoj kočičáci, dneska jsem slíbil služebné, že může přidat i svou verzi příběhu, takže aby se neřeklo, na konci najdete její vyjádření k celé situaci.

O co tedy jde? Mno, nějak s bráškou nemůžeme pochopit, proč naši služební na noc odcházejí do jiné místnosti, kde se zavřou, a v tu chvíli nám přestávají posluhovat. A nereagují, ani když já a bráška křičíme za dveřmi: Hladíííít, krmíííít, hláááád, my tam chcem takýýýýý.

Takhle neposlušné služebnictvo máme, dokážete si to vůbec představit? A vylezou zase až ráno. Tak jsme se rozhodli zjistit, co tam je tak tajného, že nás tam nechtějí pustit. Pravidelně jsme připravení vlítnout tam ihned, jakmile se dveře jen na skulinku otevřou.

Jenže naše služebná nás vždy odchytne a vyhodí zpět na chodbu. Tak takhle by to nešlo! Když nás tam nechtějí pustit, tak se tam dostaneme jinak! Já jsem zkoušel dveře prodrápat, podhrabat se a Mikešek zkoušel skákat na to kovové uprostřed, kterého se služebnictvo vždy dotýká, když jde dovnitř.

Mikeš vyskočil, najednou něco cvaklo, dveře poodskočily a už stačilo jen zatlačit do dveří a vběhnout dovnitř. A služebná byla určitě moc ráda, že nás vidí a jak jsme šikovní...

Tak za mne mňauk a teď pustím ke slovu služebnou.

To, co tu Rocky vymňaukal, musím uvést na správnou míru. Jelikož ti dva jsou strašní noční blázni, rozhodli jsme se je do ložnice nepouštět. Kdo má být každé ráno poškrábanější než večer, nevyspalý a hlavně samá modřina, jak přes nás dělají honičky. Takže řešením je zavírat se do ložnice.

Nejen, že ti jinak tichouncí kocourci po zavření dveří pořádají celé koncertní představení, ale škrábou a ničí nám dveře do pokoje. My je zdárně ignorujeme, a když nám tam náhodou vběhnou, když jdeme na záchod, tak je odlovíme a vyhodíme zpět do chodby. Jako kdyby jim zbytek baráku nestačil...

Vrcholem všeho bylo sobotní skákání na dveře a klapnutí kliky. Ti dva přerostlí prckové (velcí jak dospělá kočka a to ještě nepřezubili) jsou zjevně velice chytří a vynalézaví. A skok na kliku jim nedělá problém. Jenže jakmile zjistili, že se tak dá dostat dovnitř do ložnice, už ani vyhození nepomohlo. Už vědí, jak na to, a mně zbývá jen vyměnit zámek, abych měla k dispozici i klíček a mohli bychom se na noc zamykat. My se chceme vyspat, jen kocouři to nechápou, když si chrápou během dne!!!

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama