Smutné události a tři a jedna myš

My kocouři z druhého patra máme v tomto období narozeniny. Už jsou to čtyři roky, co koukáme očima na tomto světě. To je super. Od Jirky jsme dostali dárek, fontánku, a od sousedek kočičí tyčinky. Ty byly lepší než nějaká fontánka, to se zase Jirka ukázal. Nicméně, těšili jsme se, jako každý týden, na návštěvu té milé paní, které Jirka říká ségra. Vždy si dala kafe, s Jirkou pokecala a s námi pomazlila. A nosila kočičí pamlsky. Bohužel už ale nepřijde, protože zemřela. Jirka je z toho smutný, o to více se nám věnuje. Smutek má ale i Vikina. Minulý pátek přišla zpráva z nemocnice, že její dvounožec taky umřel. Ano, ten její dvounožec, co snídal vodku, obědval pivo a večeřel rum. Vikiny se zatím ujaly sousedky, už jí ale hledají nového dvounožce, protože by jí časově nezvládaly. Dávají jí konečně najíst, pravidelně, a poznala již konečně, co to jsou vycházky ven. Taky se spravila.

Minulou středu k nám přišel na návštěvu Jirkův kamarád. Jirka si totiž koupil rádio na střední a krátké vlny a kamarád mu přišel udělat anténu, aby mohl večer poslouchat dáleké vysílání a přes den rádio dechovku. Pomáhal jsem Pepovi (jméno kamaráda), packou jsem mu rozděloval malé součástky a pomohl táhnou drát, který omotával kolem něčeho a říkal tomu cívka. Anténu připevnili za okno a rádio, díky mně, hraje jako Brno. Proč se říká jako Brno? Není to náhodou někde na východě slavná vesnička? A pak to přišlo, Jirka s Pepou si šli povídat ven.

V noci, když přišel Jirka domů, byl hrozně utahaný a táhlo to z něho. Ono totiž lidé, když si hodně povídají, se unaví a táhne z nich ta lidská řeč. Vikina říkala, že to byl alkohol, já a ani Max tomu ale nevěříme. Pustil nás na chodbu a nezajistil dveře. Usnul a dveře se zabouchly. A my zůstaly venku, celou noc. Max toho využil a chytil a přinesl na rohožku hned čtyři myši. Krvelačnost z něho čišela. Říkal to soused, který šel asi ve dvě hodiny domů a sledoval Maxe, jak se pere s myší. Hned druhý den to taky Jirkovi nabonzoval. Asi ve čtyři hodiny si Jirka všiml, že nejsme doma, a tak nám otevřel. Myší si nevšiml, což bylo Maxovi líto. Kdo si ale myší všiml, byla ta stará paní, co nás, zvířata, a taky kytky nemá ráda. Křičela, jako když jí na nože berou. Co myslíte, kdo to odnesl, mno. Tak to by bylo zatím vše a mňoukejte.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama