Jak jsme měli návštěvu, aneb jak mě přijely navštívit tetičky z MK – část III.

Milí kocouří kamarádi, dnes vám dovyprávím, co se u nás dělo onoho památného dne dál, kdy k nám přijely tetičky z MK a Miou.

Po obídku se obsluha s tetičkami odebraly ven a celé odpoledne si lebedily v altánu, kde pekly klobásky a masíčko, takže se libé vůně linuly po celé zahradě. Miou pod dozorem střídavě trávila čas s nimi venku na vodítku nebo v domě. Navečer jsem se rozhodl ukázat i zbylým dvěma tetičkám, přece jenom, stejně jako teta Mirka mi přivezly dárečky, tak jsem nechtěl být neslušný. Přivedl jsem i Čertíka, aby si užily i jeho. I od tetičky Ifči i od Jany jsme se nechali oba pohladit a podrbat. Moc velkou radost mi udělala šantová rybička od tety Ifči a hned jsem ukázal, že si i ve svém věku ještě umím hrát. No, já dokážu být hodně roztomilý, když chci.






Čertík, chudák, netuše, co se bude dít, se nechal od mé obsluhy vzít do náruče, teta Ifča vzala do náruče Miou, aby měli možnost se seznámit i tihle dva. Miou do té doby výrazně otrnulo, takže na Čertíka prskala, syčela a vypadalo to, že by ho snad chtěla i zakousnout. No, viděli jste to někdy, aby se návštěva takhle chovala??? Čertík si své projevy nechal pro sebe, i když došlo i na drobnou čumáčkovku mezi ním a Miou. Jenže v momentě, kdy byli oba položeni na zem, se Miou rozhodla, že si spraví sebevědomí, a začala Čertíka honit. Ten, když zjistil, že já ho nikde zezadu nejistím, na nic nečekal a mazal domů. Honit ho u nás můžu akorát já a ne nějaká cizí kočka, i když Čertík považuje naši zahradu za svůj rajón. Dokonce ho to tak vyděsilo, že k nám přišel až za dva dny a to se ještě moje obsluha byla u nich zeptat, jestli je v pořádku!!! Navíc mu z toho zážitku asi i trochu hráblo, protože když k nám zase začal posléze chodit na svačinky, tak si na mě zkusil i zasyčet! Pacholek jeden!








Nastal podvečer, a tak tetičky i s Miou odfrčely do svých domovů. Miou po mé výchovné lekci v autě prý ani necekla a doma prý dokonce projevila snahu se i mazlit. Zato já jsem to dal své obsluze také pořádně vyžrat, protože mě sháněla ještě po desáté hodině večerní, než jsem se uráčil přijít domů. Večerní mazlení? Na to mohla bleskurychle zapomenout, protože jsem si šel místo do ložnice lehnout do obýváku, kde jsem setrval celou noc. Na milost jsem jí vzal až druhý den večer a to jen díky tomu, že teď není páníček doma. Pěkně si mu postěžuju, až přijede!

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama