Mates podzimní

Mňaauuúúcta,

na chatě s Tafi zůstáváme až do konce října, ona dokonce dojíždí do práce vlakem a já jsem tady sám a užívám si, kontroluju svůj lovecký revír, fóglíkům provětrávám brka, aby nezapomněli lítat, i těm třem sojkám, co pořád lítají spolu a co je Tafi ne a ne vyfotit, no a když prší, vlezu okýnkem do garáže, kde mám deku a granule, chodí mi na ně sice cizí kočky, protože skoro všechny chaty už jsou prázdné a krmiči důchodci už zase bydlí v Praze, takže ti zdejší kočičí bezdomovci se kolem naší chaty poflakují furt, Tafi si myslí, že ty granule baštím, když je někdy celý den pryč, ale co si budem povídat, jsem rád, když mě těch sucharů ti cizí chlupáči zbaví a já se pak nafutruju lepším, teda slyšel jsem, jak si povídala s kámoškou, že když se nacpu syrovými ledvinkami nebo játříčky, vypadám chlupatě a nadýchaně jak vypraný v "pervólu", a když slupnu kapsičku nebo konzervu, tak jsem jen obyčejný Mates, zato když mě donutí sníst po celodenním půstu něco granulí a já si pak přijdu k ní na postel postěžovat na svůj bědný kočičí život, tak mám najednou srst splihlou a slepenou, no jak já to dělám... no co se diví mým kočičinám, jsem hééérečka, mám to vyzkoušené, a na ni to funguje, zatím.

Tuhle jsem dostal po těch sucharech kachní nášup z lednice - Tafi byla totiž pozvaná v neděli na oběd do hospody a ta půlka kachýnky, kterou jí donesli na stůl, byla tak gumová a tvrdá, že si ji vzala domů a další hodinu ji dodělávala podlitou černým pivem (to jí také dali s sebou, když si ji předtím usmiřovali zmrzlinovou koulí v čokoládě a vídeňskou kávou, to všechno grátis) ...

A stejně mi tady chybí naše malé holčičky, chybí mi ten vřískot, když jsem jim ráno přinesl do pokoje živou myš k snídani, chybí mi jejich dohadování, když se střídaly v tom, kdo mě bude dýl drbat za ušima, pod obojkem, pod bradou a na zádech, a Tafi je kárala, aby toho nechaly, že to potom budu vyžadovat po ní a furt, a jeden z tatínků se mě zastal, že nemají přestávat, protože potřebuju vyrovnat ten drbací deficit, když na chatě nejsou... a chybí mi teplá kapota jejich auta na spaní... a co teprve jejich občasné hlášky jako "Babííí, Matýsek mě zmlátil ocáskem", "Babííí, kde mám to napichovátko na buřta? - Nevím, a měla jsi ho vůbec? - Měla! Já si to pamatuju, já mám v sobě myšlenky!" a ta nejmenší: "Babííí, honem se pojď podívat na záchranový autíško - vidíš, to byla holka záchranka a kluk záchraník."

Začíná tady být zima a lezavo, jednou večer se přihnala bouřka, blesky, vichr a slejvák, za naším plotem jsou zbytky naskládaného stavebního dříví pod igelitama a navrch leží plechy, jenomže ten vichr je nadzvedl tak, že dolítly skoro k nám a zarazily se až o plot, nejvyšší čas odtud vypadnout a vrátit se do tepla, jooo, to ještě v září se do mého revíru nastěhovali filmaři, protože ten roky nepoužívaný zarostlý hektarový pozemek vedle chaty, kde se pásly kozy a kde byly hromady stavebního materiálu, majitel pronajal na cateringové městečko, protože kousek vedle se točil film Teroristka (Bajgar, Janžurová, Holubová) a našinec se nestačil divit, jak tam od čtyř ráno najížděly postupně osobní auta, dodávky, náklaďáky, karavany malé i veliké a nakonec i ten největší cateringový, a v osm ráno bylo již všechno hotové, i stan se stoly a lavicemi, po pár dnech to všechno zmizelo, pak zase přijeli, postavili, zase zbourali a odjeli, a to se opakovalo celkem pětkrát, nakonec po nich zbyla jen holá pláň.

Furt ve střehu – čaukymňauky Mates z Mokropes

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama