To bylo tak. Jednoho dne po návratu z práce se DNŽ ani nesvlékla z bundy a maminka Ruda se naopak začala oblékat. DNŽ něco lovila v komoře, až se vynořila s přepravkou. Tu znám, vezla jsem se v ní do nového panství. Neprozřetelně jsem do ní vlezla a najednou byla dvířka zavřena a já jsem byla transportována ven z bytu. Dávala jsem najevo svou nespokojenost hrdelním mňoukáním a dost jsem v přepravce pobíhala. Za pět minut jsem byla v ordinaci. Byla mi představena moje osobní paní doktorka vetka, mladá drobná usměvavá. Prohlédla mě a něco mi dala do tlamičky. DNŽ konstatovala, že paní doktorka je velmi statečná žena, neboť mi ten prášek šoupla do pusy bez použití pinzety, holou rukou!!! Pak probíraly moji stravu, jestli je dostatečná, a hlavně, zda není jednostranná. No, a tak se to profláklo i u paní doktorky. No a co, paní doktorka můj jídelníček schválila a dokonce pravila, že to poznala... Že je ze mě ten tuňák cítit. No prostě jsem tuňákové kotě...
P.S.: Na konci února mi bude 6 měsíců a vážím 3 kg!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?