Tak vám řeknu, měl jsem namále! Od neděle jsem totiž nějakej zmatenej a chtěl bych Nitušku... Jako ukázat jí, že už jsem velký kocour, chápete, ne?
Takže jsem ji honil, chytil, zalehl ji a zakousnul do krku (aby mi neutekla, pochopte..) a snažil se ji ehm... znásilnit. Ale ona nechtěla!
Nechápu to... Ona kočka, já kocour, jsem myslel, že to dáme dohromady a bude kupa koťat. Tak jsem to zkoušel celý den... Chodil jsem po bytě a vykřikoval, že už jsem velký kocour a umím dělat ty nejkrásnější koťata, aby mne slyšely kočky v okruhu aspoň jednoho kilometru, když mne nechtěla ta domácí. No byli jsme nešťastní všichni. Já, protože jsem nechápal, proč Nitka nechce. Nitka, protože nechápala, co to po ní chci. A páníčci, kterým bylo líto Nitky i mne a taky nechtěli poslouchat to vyřvávání. Tak mne v pondělí šoupli do přepravky a odnesli mne ukázat k veterináři. Pan veterinář si mne prohlédl, usoudil že je mi teprve 6 měsíců, ale už jsem velký a statný kocour a že když takhle zlobím, objedná mne na kastraci.
Coooo, vzít mi moji chloubu, co mám dole?? No to ne!! Tak jsem celou cestu zpátky přemýšlel. To mi za to fakt nestojí... A jen co mne přinesli domů, hádejte? No ano, byl jsem vzorné šestiměsíční koťátko, které nemá o praktikách dospělých kocourů ani páru. A tak panička zavolala k vetovi a termín zrušila. Uf, ale měl jsem nahnáno...
Tak zatím čau váš Aaron Baaron
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?