Malá myška, velký rozruch

Tak jsem se jednou venku potichu plížil za myší a pak... Skok. Mám ji! Taková krásná, rychlá, ale já jsem rychlejší! Ta se bude paničkám líbit. Nemá chybu!

Dveře od domu byly otevřené, jen vejít a pochlubit se... Rozhlédl jsem se, menší panička seděla na pohovce a zase měla v packách tu malou, hranatou, svítící věc. Větší panička stála u kuchyně. Vběhl jsem do kuchyně, větší panička už uviděla myšičku, kterou jsem hrdě nesl ukázat menší paničce. Panička začala křičet a hned byla na jednom z pro mě zapovězených míst: na stole.

Menší panička upustila tu svítící věc. Já jsem zalezl pod stolek a čekal jsem chválu, možná i odměnu.

Ale to ona ne, místo toho mě chytla pod bříškem a zamířila se mnou ke dveřím. Leknutím jsem myšku pustil. A jejda, ta se rychle vzpamatovala, proklouzla kolem paniččiných nohou a šup pod gauč. Pak mě obě paničky celý den nabádaly, ať tu myš zase chytím, ale já nic. Vždyť za to můžou ony, vyplašily mě tak, že by ji pustil každý, tak ať se starají! Pak už jsem o myši nevěděl, ale doneslo se mi, že se nějakým nepochopitelným způsobem sama chytila do kyblíku a paničky ji pustily.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama