Jak chůváci neprozřetelně poskytli azyl uprchlíkovi a my tím k nevlastnímu bratrancovi přišly

Miouk ve spolek.

Tož mí milí zdejší, představte si, co se 21. 11. 2020 u našich chůváků děsivého událo.



Jednoho listopadového dne přibrzdila pod jejich okny dodávka nejmenovaného státního podniku, aby jim byla doručena jakási objednaná zásilka. Zatímco chůva v okně přebírala balík, povšimla si, že se kolem, zmatenej jak lesní včela, motá malej černobílej element kočkovitého původu. Ten se následně ukryl pod poštovní dodávku, a když se tato od chodníku razantně odpíchla, odpíchl se od jejího podvozku též, doskotačil doprostřed ulice, kde svedl územní souboj s dalším projíždějícím vozidlem. To už se o chůvu pokoušely mdloby a chůvák, neb spatřil na krku zmateně pobíhajícího elementu obojek, který ho mylně uvedl v domnění, že někomu patří, důvěřivě vylezl z domu a šel se podívat, co ten mňoukající blbec na silnici blbne. Kočkovité individuum ovšem v rámci vrznutí vrátek hbitě nabylo orientace a promptně se infiltrovalo na chůvákovité území. Chůváci, stále ještě ukolébáni obojkem, předložili „běženci“ na naší mističce naše mňamky, přistavili naši tamní kadibudku s naším stelivem a jali se individuum uklidňovat. Po prohlédnutí obojku zjistili, že tento je oproti předpokládanému věku individua (veterinář, ke kterému byl element cca po 14 dnech dopraven, sdělil, že je to kastrovaný, přibližně půl roku starý, zcela zdravý a celkem dobře živený kocourek, bohužel bez čipu) dosti omšele opotřebovaný a bez jakéhokoliv označení. Chůváci tedy telefonicky přivolali paní, která má v Poděbradech pod palcem tamní kočičí útulek spojený i s dočasným hlídáním koček po dobu dovolené jejich dvounožců, a kterou znali z kulturních akcí, a tato pravila, že tuhle kočičku (za kterou dotyčného kocoura v ten moment považovala), bohužel nezná, neví, komu by mohla patřit, a nemá ani žádné zprávy o tom, že by momentálně byla v pátrání. Následně se jala chůváky chválit, jak se o ní zvládli promptně postarat, a že vidí, jaké tam má kočička dokonalé zázemí, a že v útulku je momentálně poněkud přeplněno – no podlejzala a skuhrala (co nám to teto ArčiLenko připomíná, že?), tak dlouho, až se námi prackovně vychovaní chůváci uvolili, že tedy poskytnou uprchlíkovi azyl, než se najde jeho původní majitel či majitelka, a že i k veterináři ho preventivně dopraví a poptají se, zda to není jeho pacient. No blahoslavení chudí duchem, neb jejich jest království nebeské – přes veškerá velmi důkladná průzkumná pátrání po širokém, i dalekém (byla totiž prověřena i velmi pravděpodobná možnost, že se uprchlík přepravil spolu s balíkem poštovní dodávkou z Nymburka) okolí, podání oznámení po sociálních sítích (chůváci sice facebook nevedou, nicméně oznámení bylo umístěno na oficiální facebookové stránky města), se majitel nenašel dodnes – tož kocour dostal jméno Mikuláš a drze kompletně okupuje naše výsostné chůvákové území, včetně hraček, škrabadel, pelíšků a vůbec všeho, co u chůváků máme. A následně nám, jak chůváci tak DNŽ, jeho infiltraci tutlali až do 22. 4. 2021, kdy na Vánoce jela k chůvákům DNŽ jenom na otočku přes noc sama bez nás, a na Velikonoce se vzhledem k jakejmsi vzteklejm netopejrům zase nikam nesmělo (prej doufali, že se ten majitel třeba ještě najde – cha x cha x cha). A to, jak onoho 22. 4. proběhlo naše seznámení s tím vodrzlým definitivním azylantem se dozvíte příště.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama