Opět něco o našich důvěrných chvilkách.

Jak jsem už (asi několikrát) psala, já nemám ráda, když mě kdokoliv bere sám od sebe do náruče! Když se chci pomazlit, jsem to já, kdo si pro pomazlení přijde! To skočím sedící paničce na klín a ta (pochopitelně) zanechá stávající činnosti a věnuje se s náležitým nadšením mně!

Konec konců- od toho jsou přece na světě páníčkové a paničky, aby o nás bylo dobře postaráno, aby byl na světě někdo, kdo by nás hýčkal!

Takže - když vyskočím na vyhřátý paniččin klín, mám ráda, když moje panička nastaví ruku, já jí položím hlavičku do dlaně, pohodlně se natáhnu a panička mi začne šeptat, jaká jsem úžasná kočička, že jsem nejhodnější, nejchytřejší na světě a samozřejmě - nejkrásnější! Nerada slyším, že občas řekne, že VŠECHNY KOČIČKY JSOU KRÁNÉ, ale protože vždy dodá, že JÁ JSEM NEJKRÁSNĚJŠÍ, hodlám to i nadále tolerovat!

Když je horko, takové důvěrné chvilky netrvají dlouho, neboť je mi na jejím klíně brzy moc vedro, tak hupsnu na podlahu, kam vím, že se za mnou nedostane, neboť má bolavá kolena. Ale nyní, když je chladno, setrvávám u ní déle, a tak má možnost mne obdivovat do sytosti.

JE MI JASNÉ, ŽE SI TO ZASLOUŽÍM.

Kdo jiný jí pomáhá s prací tím, že hlídá, aby ji neobtěžovaly ty spousty myší, kdo hlídá kolemjedoucí auta a dohlíží na to, aby do zahrady nikdo nezvaný nelezl? Mám tedy tady velkou zodpovědnost a jsem si toho vědoma. Takže, když do toho chvalozpěvu na mojí adresu přidá, že jsem i nejšikovnější, dovoluji jí (za odměnu), že mi může vyčesávat kožíšek. No a u toho vrníme spokojeností obě!

Letošní léto se vydařilo podle paniččina vkusu. Bylo docela snesitelné, vedra byla krátká a málokdy, takže jsme obě zvědavé, co si ZASE VYMYSLÍ ZA KATASTROFÁLNÍ PŘEDPOVĚĎ TI, KTERÝM NEVYCHÁZÍ TA PŘEDPOVĚĎ O PŘICHÁZEJÍCÍM SUCHU. Vždyť letošní léto a loňské jaro bylo hodně deštivé a docela snesitelné.

Díky tomu je i úroda dobrá! Takže panička sbírá ostružiny, okurky, cibuli a brambory - maliny mají přestávku, než zase začne zrát druhá úroda - tudíž moje pomoc je znatelná a panička jí náležitě oceňuje!

Obě se již těšíme na zimu, a doufáme, že bude zase tak krásně bílá, jako byla ta letošní.

Prostě u nás je pohoda a klídek, přerušovaný pouze pravidelnými nájezdy té bouřlivé trojky - to je Martinem s dvojčaty! Ti jsou pro nás příjemným rozptýlením, které ale nás obě zcela vyčerpá, takže pondělky (po jejich odjezdu) u nás vypadají jako v lazaretu! My obě vyčerpaně ležíme a sbíráme síly na další nájezd! To víte, už mně je 4,5 roku, tak časy divokého mládí jsou pryč. I když i tenkrát mě ta dvojčata dokázala utahat.

Panička říká, že je dobře, když si kočička sama vybere své páníčky, neboť si vybírá ty, kteří jí vyhovují! Což my neomylně poznáme, ale páníčci to nedokáží odhadnout vůbec.

Tak se s vámi loučím a zase napíši!

Zcela logicky - vroucně milovaná a obdivovaná Sněhurka.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama