Filip a veterinář

Tak se vám musím s něčím svěřit. Panička mě před týdnem vzala na výlet. Tak cestu autem jsem nějako přežila, ale to, co se dělo pak, už málem ne. Nejdříve mě odnesla do takovýho velkýho baráku a tam mě dala do jednoho pokoje. Nahrnulo se ke mě hrozně moc cizích lidí a všichni si na mě chtěli šáhnout a pomuchlovat se se mnou. To se mně samozřejmě nelíbilo a to jsem na sobě měla ještě kšírky a vodítko, no děsný. Ale cítila jsem tam ještě něco než jen člověčinu. S tím, co to je, jsem se měla setkat za pár minut. Enča mi utekla do druhýho pokoje pro vodu a granulky a pak tam se mnou chvilku seděla, najednou se otevřely dveře a v nich se objevilo něco dlouhýho a chlupatýho a hnalo se to suveréně ke mně. Enča to chytla a říkala tomu: ,,Filípku to je kočička a naše, víš, buď hodnej," jenže ono to hodný nebylo a strčilo mi to čumák do přepravky. Jsem se nedala a hnedka jsem mu jednu vrazila, ale ono to pak na mě zautočilo. Hrozně jsem se klepala ještě jakou dobu. To pak bylo rámusu, když mě panička nesla kolem něj do auta.
No a abych se dostala ke včerejšku. Byla jsem u veťáka a teda moc milé to nebylo. Nejdřív mě zavřeli do přepravky a jezdili jsme dlouho autem a pak mě dali na ten studenej stůl, na kterým bylo cítit děsně moc pachů zvířat. Pak mě najednou vzali a něco do mě píchli. Au, to byla bolest, však jsem jim to pak pěkně oplatila a v autě jsem řvala jako tur ;o)