Ach jo, drazí kočičáci, taky vám to dělají? Mě vždycky na jaře a na podzim strkají nějaký nedobrý léky do tlamičky. Maminka mě ale přesvědčuje, je jsou zapotřebí. Můj bráška Barny, ten je plašánek, normálně si nechal otevřít tlamičku a šup, léky spolkl. No, divil jsem se mu. Já jsem kocouř divoch, já se nedám. A taky že ne :-). Už od pohledu mi bylo jasné, co se na mě chystá. Napřed si mě museli chytnout, to byl lov :-). Potom mě sevřeli do náruče, otevřeli tlaminu a strčili ty ohavný, hnusný léky do mě. Prý je to odčervovadlo, a to se musí. Začal jsem se všelijak smekat, prskal jsem, zatínal drápky, ale nepomáhalo to. Byl to takový boj kdo z koho. Vždycky mi šupli lék a já jsem ho zase vyplivl :-) ... tak jsme soupeřili asi půl hodiny a všichni už byly unavení, a já měl špinavý kožíšek od léku. Řekl jsem si, tak jo, jako naoko ho spolknu, a až se nebudou dívat, tak ho někam vyplivnu. A taky jsem tak udělal. Ale oni mě viděli. Zase mě chytli a sevřeli ještě víc. To jsem se ale už rozzuřil a maminku jsem kousl do prstu, až jí tekla krev. K mému údivu se ale i přes takové zranění nevzdávala. Byli na mě dva, nevyhrál jsem. Na jaře se mají zase na co těšit, lidičkové moji. Natrénuju novou techniku a nedám se. Váš Miki.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?