Milí kočičáci,
ráda bych Vám dala návod, jak vycvičit člověka.
Je třeba mít na paměti, že člověk je tvor od přírody pomalejší ve svém úsudku, proto je třeba k výcviku vybrat období, kdy jej máme k dispozici na delší dobu. Ideální pro toto jsou víkendy (pouze u chápavějších lidí!!!) anebo období, kdy je člověk doma v posteli s nějakou pseudonemocí. A tato příležitost se mi naskytla právě minulý týden...
Díky výkyvům venkovních teplot (fuj, kdo by chodil do takové zimy a nečasu? To snad může napadnout jenom ty blbé lidi!) a cestování s bacilonosiči v MHD, si moje "prej panička" dotáhla docela solidní nachlazení. Nebylo jí však na umření, takže jsem začala konat.
Jsem známa jako pravá kočičí dáma, která si sama vybírá, kdy bude hlazena, a kdy ne. Nejraději spím v pelíšku na topení nebo vedle v posteli. No a jsem taky pěkná povídalka. A tak jsem začala tu svou holku učit základnímu kočičímu povelu - "mazli kočičku" (jídlo jí učit nemusím, máme stálý granulkový buffet občas prokládaný mňam paštičkou či syrovým kuřátkem).
Výcvik probíhal následovně: začala jsem tiše příst, předvedla mléčný krok a do toho řekla (pro pomalejší: mňaukla): "mazli kočičku!". Pochopila, hned napoprvé... Takto jsem to opakovala v různých intervalech, denních i nočních hodinách, a tvářila se, že konečně rozumí po kočičím...
Finální zkoušku jsem provedla záludně v neděli: spinkala jsem krásně celý den v postýlce (černá kočička v oranžových peřinách nemá chybu, je to pohled pro estety!), Mikešisko mi okupoval můj pelíšek na topení (však já ho to odnaučím, nebojte), Petra čert ví kde, a ta dvounohá člověčice na gauči, cosi datlovala do notebooku. Tak jsem pootevřela jedno oko a pořádně zařvala: "MAZLI KOČIČKU!!!!" Mikeš se lekl a seskočil z topení (chichichi), a člověčice pochopila - okamžitě odložila počítač a přiskočila do postele, kde mě krásně podrbkala za ouškama, pod bradičkou. Mmmmm!
To jsem si ji vychovala, co?
...ale pozor!!! lidi je třeba pravidelně cvičit, mají houbelec paměť a jsou občas extrémně neposlušní! V pondělí už šla do práce (no, konečně nám doma nezavazí!!), a když přišla a sedla k počítači na gauč, zkusila jsem opět jemné "mazli kočičku". A víte co ona na to? Řekla mi - teď ne Zuzanko...
Co si to vůbec dovoluje? kdo si myslí že je doma pánem??? Ale já jsem jí to vysvětlila. Lehla jsem si zády k ní a trucovala jsem. Ať si teda nemyslí!!!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?