Mňau, tohle vám musím povyprávět:
Jistě si vzpomínáte, že jsem kočička schovávací, miluji všelijaké skrýše za nábytkem i ve skříňkách a skříních. Dvounožci se snaží skříně přede mnou zavírat, musím tedy být rychlejší. Jakmile to stihnu, nechají dvířka otevřená, abych mohla zase ven. A nečekají, až se mi bude chtít vylézt (to by se občas načekali :-)
Včera si dvounožec bral něco z nejspodnějšího regálu, nad nímž už jsou jen police plné knížek. Bleskurychle jsem zaplula až dozadu a dala jsem najevo, že v žádném případě nehodlám knihovnu záhy opustit. Co mohl dělat? Nechal otevřeno a odešel, což byla moje chvíle. Tolik poliček, od země až ke stropu a kočička po nich nemůže volně skákat? To bych se na to podívala... Oba lidi přiběhli, až když si uvědomili, že ty duté rány se opravdu ozývají z jejich ložnice. Seděla jsem v té nejvyšší poličce a na zemi ležela hromada přebytečných knížek. Musela jsem si přece uvolnit cestu a místo na vyhlídkovou terasu, ne? A že to nebylo snadné, nad knížkami je k následující poličce vždy jen úzká mezera. Ale to je přesně ta správná výzva pro chytrou kočku a já to dokázala!
Škoda, že neumím fotografovat, to vám byl pohled na moje lidi - nevěděli, jestli se mají smát nebo zlobit. Pochválit šikovnou kočičku je ovšem nenapadlo, příště musím vymyslet něco ještě úžasnějšího.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?