Už žádný naříkání.

Čauves mňauves kočky a kočičáci.
Měla jsem dnes divný den. Mamka se mnou jela k panu doktorovi, prej proto, abych nadarmo nepřivolávala ženichy.
No přijely jsme, mamka mě vydolovala z přepravky a posadila na stůl. Pan doktor mi něco píchnul pod kožíšek a představte si, normálně jsem začala být děsně, ale opravdu děsně ospalá. Mamka mě hladila a pusinkovala, ale moc jsem si to neužila, protože jsem po chvilce o sobě nevěděla. No a pak jsem se probouzela až v tom drnčivým autě. Mamča mě zase hladila, a já vám byla nějaká omámená, hrůza!!! Vůbec jsem nechápala co se se mnou děje, jestli sním či bdím :-/ ...
Pak jsme přišli domů, mamina mě opatrně vyndala z přepravky i s dekou a hladinkala mě, zatímco já jsem bimbala kebulkou sem tam, sem tam, jak zvoneček. Pokoušela jsem se vstát, ale mě to nešlo :-/, nožičky ani zadeček mě neposlouchaly. Taky se mi udělalo nevolno. No po tom všem, kdo by to jen tak přešel bez úhony že jo :-/ ? No řeknu vám, doufám, že už nic podobnýho nezažiju, jen samé krásné chvilky s mamkou a Tiffkou a ostatníma u mě doma. Prej budu mazlivka, ale nevím nevím, jestli po tom všem mamce odpustím. Ale asi jo, jsem si jistá, že by neudělala nic, co by mi mohlo ublížit.
Tak se mějte krásně a zase s nějakou veselejší novinkou příště, pac a tlap Cindy