Mňau, dlouho jsem nemohla tlapkovat do deníčku, dělo se tolik věcí, že jsem měla co dělat je všechny zvládnout. Takže teď pošlu několik pokračování.
Začalo to velkou zelenou věcí, jaké jinak vidím maximálně z okna. Dvounožci jednu přitáhli domů, ani se nevešla do pokoje. Nejdřív ji pronesli dozadu na terasu a stopy uklidili, to jsem ještě vzala dobře.
Ale za pár dní rámus na terase, halas a divné zvuky a oni to monstrum přinesli znovu dovnitř! Bylo to až ke stropu, zasazené do kovového stojanu a nesměla jsem na to šplhat - prý "vánoční stromeček". Ověsili to spoustou drátků a šňůrek a blýskavých věcí - hlavně ty lesklé, chundelaté se mi líbily. Ale dvounožci byli ve střehu, jakmile se mi nějakou podařilo ulovit, hned mi ji sebrali, vrátili zpátky a škaredě mi hubovali. Takže spousta lákadel a žádná zábava :-(
Večer to celé rozsvítili, to vám byla nádhera, že jsem jim skoro odpustila, v misce mi přistála čistě rybí konzervička a když jsem mezi balíčky pod stromkem našla úžasně voňavého plyšáka, bylo vše odpuštěno. Také papíry a mašličky ode všech dárečků, to vám byla úžasná hračka, ani spát se mi nechtělo.
Ale ty chundelaté věci na větvičkách mě lákaly dál, jenomže pořád byl někdo doma, oni snad nepůjdou do práce?
Nakonec do práce šli, ovšem čekalo mě další překvapení - v chodbě se objevila přepravka, něco mi připomínala, už jsem přesně nevěděla co, tak jsem si ji vlezla očichat zevnitř a oni mě tam zavřeli! Už jsem si vzpomněla, v tomhle mě vezli k veterináři, píchali tam do mě jehly a vůbec se mi tam nelíbilo. JÁ CHCI VEN!
Protesty byly marné, zase mě připoutali i s přepravkou do auta a jeli jsme. Nějak dlouho, on pak vystoupil a dál mě už vezla jen ona - co to má znamenat?
Nakonec žádný veterinář, donesla mě do baráku, co příšerně páchnul. Ona tedy tvrdí, že to jsou vůně? A že prý tady pracuje a budeme tu pár dní pracovat spolu. Nazývala to "tréninkem cestování", tak to mě asi ještě čekají pěkné věci...
V kanceláři mi vybalila pelíšek, hračky, misky i provizorní záchůdek, ale já se radši uklidila za stůl, tam to vypadalo bezpečně. Každou chvíli tam přišel někdo cizí, okukovali mě, mluvili na mě, nijak nadšená jsem z toho tedy nebyla, nemám takové změny ráda. Další dny se to však opakovalo a pomalu jsem se odvážila prozkoumat kancelář a možná bych si tam i zvykla, ale třetí den mi člověčice zase sbalila všechny věci a hračky a prohlásila, že "zítra jedeme na dlouhý výlet". To jako zase někam jinam? Co všechno se ještě bude dít...?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?