Ezrovy zážitky

Ahoj, jmenuji se Ezra a je mi už 10 měsíců. Pocházím z Mostu a moje panička si pro mě přijela až z Vysokého Mýta. Takže jsem se jako maličké (a už tehdy roztomilé :-) koťátko vydal na dlouhou cestu autem. Panička ještě s jedním dvounožcem přijeli, zavřeli mě do přepravky a unesli mě mamince a sourozecům. Musím říct, že si nenechám nic líbit, a tak jsem celou cestu mňaukal o pomoc a snažil se rozbít tu přepravku, která mě nechtěla pustit ven! Když mě dovezli domů, rychle jsem se schoval pod postel a nechtěl se s těma lidma vůbec kamarádit. Proč taky, když mě ukradli? No ale jsem kocourek odpouštějící a navíc lehce úplatný, takže jsem jim odpustil. Dostal jsem nové hračky a pelišek na spaní. Ten ale moc nevyužívám, jen když trucuju, protože uznejte sami - není lepší vyhřátá peřina? Navíc se přímo z postele dvounožců můžu dívat na televizi, což já moc rád :-) Když jsem se aklimatizoval, představila mě panička kocourům, kteří žijí u paniččiny maminky. Jsou to kocouři venkovní a já se od nich naučil spoustu lumpáren. Třeba se schovat pod dřevo a nechat se hodiny hledat, šplhat na móóc vysoký strom a pak mňoukat, aby mě teda už laskavě někdo sundal (ti kocouří chytráci mě sice vyprovodili nahoru, ale pak na mě nepočkali a utekli). Přeci jen jsem byl ještě malý kocourek a ten strom byl tak vysoký... Taky jsem na venkově poprvé uviděl živého psa. Je to fena mé paničky a naštěstí je na kočky zvyklá. Zkoušel jsem ji zahnat tím, že jsem se před ni postavil, zaujal bojovou pozici a prskal jsem na ni. Bella (tak se fenka jmenuje) mě ale totálně ignorovala, takže mě to přestalo bavit. Cvičně jsem ji ještě zkusil kousnout, ale ani to nezabralo.
To jsem ale vážně ještě byl malé kotě, teď už mám přeci jen nějaké zkušenosti :-) Musím říct, že s kocourama z vesnice se už nekamarádím, pokaždé, když tam přijedu, musím se s nima prát, aby věděli, že já jsem z města a jsem zvyklý, že mi všechno patří (mám totiž paničku obmotanou kolem tlapky :-). Jenže oni to pořád nechtějí pochopit. Tak jsem jim to tam aspoň počůral, aby teda věděli! Jen jsem potom nechápal, proč všichni dvounožci nadávají a ukazují si na mě, že jsem jako čuně. Považte, mně!, řeknou čuně! Tak jsem jim to tam označkoval znovu! Panička ale poslední dobou mluví o nějaké kastraci nebo co, vážně nevím k čemu je taková věc dobrá...