A je to!

Tak už je to za mnou. Minule jsem se zmiňoval o tom, že panička začala velice často zmiňovat slovo "kastrace". Pouštěl jsem to jedním ouškem dovnitř a druhým ven, protože jsem si myslel, že se to netýká mě, ale třeba páníčka. Bohužel, já jsem byl ten, kdo měl tu proceduru podstoupit. Stalo se to ve středu. V klidu jsem si ležel na odpočívadle u okna a pozoroval život za oknem. Doma nikdo nebyl, takže jsem měl klid. Když se totiž panička vrací z práce, znamená to pro mě spoustu povinností. Musím ji jít přivítat a hned zkontrolovat, zda mi přinesla něco dobrého. Zjistil jsem, že když předu hlasitěji než obvykle a předvádím mazlivé koťátko, vždycky něco dobrého dostanu :-). Už jsem naučený i na hodinu paniččina návratu a tudíž mám dost času se připravit. Tentokrát se ale panička opozdila a hned jak přiběhla domů, popadla mě, nacpala mě do přepravky (což nesnáším!) a odnesla do auta. Byl jsem tak překvapený, že jsem se ani nevztekal. Cestou vykládala cosi o tom, že mi píchnou injekci a budu dlouho spát. Nechápal jsem proč. U veterináře už byla spousta psů a koček. Rád je pozoruji z bezpečí své přepravky a tak jsem nabyl dojmu, že se jedná jen o nějakou prohlídku (už jich pár za sebou mám, proto jsem byl klidný). Jenže ouha!!! Přišla paní doktorka, kterou neznám, a pozvala si paničku i se mnou do zvláštní ordinace, ve které jsem ještě nebyl. To už jsem začal tušit zradu. Kde je můj oblíbený veterinář a mně dobře známá ordinace? Z přepravky mě museli vysypat, nechtěl jsem se dát, ale když jsou na vás dvě ženské, nemáte prostě šanci. Navíc jsem slušně vychovaný a drápky jsem zvyklý používat jen v opravdu krajním případě. Postavili mě na stůl, přimáčkli mě a dostal jsem pořádnou injekci - teda, ta ale bolela! To už jsem byl rozlobený a zvažoval použití drápků. Hned po té obrovské injekci mě panička dala zpátky do přepravky a vrátila se do čekárny. Myslel jsem si, že už pojedeme domů, ale nic takového se nedělo. Za chvíli se mi začala motat hlavička a přestával jsem vnímat okolí. Bránil jsem se tomu, ale neměl jsem šanci. Ještě chvíli jsem se motal a myslím, že jsem si trošku ublinknul a pak už byla jen tma.
Úplně jsem se probral až doma u paničky v posteli. První, co jsem ucítil, byl trošičku smrad. Pátral jsem po jeho zdroji a s hrůzou jsem zjistil, že tak nevábně voním já! Měl jsem celou zadní nožičku počůranou (páni, mě je trapně ještě teď). Další šok přišel, když jsem si svoje zadní nožičky pořádně prohlédl. Jsem absolutně společenky znemožněn! Celý zadeček mám oholený! Tohle teda paničce jen tak neodpustím. Jak to mohla dovolit? Jen doufám, že mi srst brzy doroste a budu moct mezi lidi:-)