Holduj pohybu

Tak se mi zdálo, že je doma nějaká nuda. Bráška pořád pracuje a maminka chodí a vůbec s ní není legrace :(. Rozhodl jsem se proto, že jí nějak poškádlím. Mňučení u dveří nezabíralo a honička po bytě také nic moc. Maminka se vymlouvá, že si pochroumala koleno a že mě honit nemůže. Tak jsem to vyzkoušel. Včera večer šla mamča něco uklidit do sklepa. Já jsem šel samozřejmě asistovat. Když se maminka vracela nahoru, běžel jsem také, ale já až úplně k půdě. Maminka vyrazila za mnou a já zase zpátky ke sklepu. Mamča dolů a já frrrr nahoru. Jen tam maminka doběhla, šup, byl jsem dole. Docela jsem se přitom nasmál. Ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Tedy říká máma :))). Myslel jsem, že mamču ještě poškádlím a začal jsem se mazlit o zábradlí. Já bláhovec! Podcenil jsem mamčiny síly! Já byl něco výš a maminka se nahnula přes zábradlí a lapila mě :(((. Přetáhla si mě přes to zábradlí, čapla mě pod předníma tlapkama a nesla mě domů jako brambory. Taková urážka kocouří důstojnosti!! Doma jsem zalezl do botníku a ohryzal jsem tkaničky u pohorek! To vím, že nesmím. Tak jsem svým spolubydlícím udělal na konci tkaniček krásné střapce. Jsem zvědav, co budou říkat, až na to přijdou. V noci jsem zalezl za ručníky, ať maminka vidí, že se zlobím.
Ale tu honičku po schodech zvládla dobře. To jsem tedy zíral. Tak nevím, nevím, jestli si to s tím kolenem nevymýšlí.