"Ty jsi takovej malej raubíř"

U nás se zase dějí děje. Mamča se dala do uklízení skříní a já jsem jí chtěl pomoci. Motal jsem se kolem, fšecko jsem rádně očichal a staré ponožky jsem odnosil do koše. Pak mamča poskládala ručníky a to byla moje chvíle! Jenže těch ručníků je tam teď nějak moc. Protáhl jsem se za, ale bylo tam málo místa. Zapřel jsem se zadními tlapami a žuch! Ručníky vypadly na zem. Mamča přítulníková se začala smát, vytáhla mě ven a znovu skládala. Jenomže tady bydlím Já! Zaberu v bytě tak málo místa, nebude mi tedy nikdo zabírat skříň. A tak u nás probíhá "tichá válka" :o), bitva o vestavěnou skříň. Maminka fšecko srovná, zavře skříň a já jsem vzorný kocourek. Když ale přijdou chvíle, kdy chci být sám, skříň si pootevřu, vyházím přebytečné ručníky a hup dovnitř. Maminka mi říká: "Ty jsi takovej malej raubíř!" Ale určitě to nemyslí zle.
To moje uklízení má pro mamču jednu výhodu – nemusí mě hledat. Jakmile vidí na zemi ručník, ví, kde jsem. Tak si dáváme tajná znamení. Je nám tu spolu fajn :o).