U nás se dějí věci...

Musím vám napsat, že je to u nás naprosto děsné. Červeňáci jsou všude! A navíc je Hanina strašně hlídá, takže jsem každou chvíli přepadena, napadena, natlučena. A přitom já vůbec nic špatného NEDĚLÁM!!! Trošku o mimina pečuju, to když mi je tatí nebo mami dají večer na lehátko. To je olížu, trošku pomuchluju, prý je to tak dobře, že je to učení na moje koťata. Ale já tedy nevím, jestli chci koťata. Pořád se kolem Haniny motají, pořád jí nutí, aby je krmila...! No ale Jaffa to na mě zase zkoušel. Nechala jsem se, prý už jsem velká kočka, už mi byl jeden rok, tak bych prý mohla být kočičí mamina. Ale když já ještě asi nechci. Mě se líbí pobíhat si venku, honit včelky a mouchy, zkoumat ptáčka rehka, který má u nás nad verandou mláďátka, já ho proháním, taky zkoumám vrabce, kteří neustále nosí svým miminům jídlo, číhám, co kdyby se mi povedlo někoho z nich chytit. A pak se proháním po trámech na půdě, tulím se k mami, když mi dává masíčko a to by pravděpodobně při dětech nešlo. No uvidím, když si to rozmyslím, dám vám vědět. Užívejte si krásné dlouhé dny, vyhřívejte se na sluníčku, je to moc prima!