Čauvajs Ajšino z Miřetic

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych ti nadrápal pár řádek... eště, že je to nám kočičákům dovoleno, neřiká se jen tak pro legrandu "škrabe jako kocour", ne? Tak to snad po mně přečteš.

Takže co je u nás nového? Mno, představ si, že jsem se rozhodl prozkoumat náš barák. Po tvém doporučení samozřejmě. Akorát, že tys prošmejdila přilehlý lesík, který já, bohužel, na sídlišti nemám. Každopádně jsem to teda vyřešil tim našim panelákem. Čekal jsem, že tady narazim taky na nějakou tu srnu nebo kunu, ale přepadly mě tak akorát dvě dalmatinky z desítky a kokr z dvojky, což nebyla zrovna ideální setkání, protože to nejsou tak kultivovaní hafani jako ty. Ty dvě bláznivé dalmatinky mě vyšokovaly tak (to víš, prvně sám na obchůzce, tak jsem byl mírně nervózní), že jsem zapomněl, kde "ti dva" bydlí!!! Prostě sem si spletl patro. Bylo mi divný, že i přes moje vytrvalé a později i velmi žalostné "vyřvávání" mi ani jeden z nich ty pitomý dveře neotvíral, ale co hůř, dokonce se na mě začali sápat nějací dva člobrdové se slovy: "A helemese!Asi máme novou kočku!" ... "No dovol?!", myslim si, "jaká kočka? Chceš drápem do voka, holomku????" V tom se po mě začaly natahovat ty jejich pařáty. Řeknu ti, že mi začalo být pekelně vedro a projistotu jsem na ně vytasil ohlušující kočičí vřískot. Málem by mě dostali, ale naštěstí se objevila "holka"... voči navrch hlavy... kde jako jsem a proč tak řvu, že jsem úplně u jinejch dveří a vůbec v jiném patře a že ze mě dostane infarkt a že až se todlecto dozví "kluk", tak jí už bude mít opravdu za děsně nezodpovědnou a neschopnou, protože prý když se mnou zůstane sama, tak se pokaždý něco stane, jako tenkrát na chatě u jejích rodičů, kdy po mně nabylo ani vidu ani slechu třičtvrtě dne, a kdy mě dokonce už i oplakala, a já se pak objevil jak pán s rozespalym kukučem a dodnes že nikdo neví, kde jsem byl... a mlela a mlela a mlela a mlela... a mě ti bylo tak dobře v tý její náruči, že jsem ji uklidňoval vrněním a objímáním tlapkama kolem krku, až se to děvče nakonec taky utišilo... protě ženská, co bys od ní chtěl ... teda sorry, ty jsi taky psí holka, ale u vás holek psích se to bere jinak než u těch člověčích:) Takže jsem nakonec byl ještě za hrdinu, protože jsem jí uchránil od toho... no... infarktu.
Chtěl jsem "holku" ukecat, aby to "klukovi" neřikala, že to jako nemusí vědět, ale "holka" to jaxi nevydržela a fšecko mu to vylíčila... a samo, že "kluk" vrtěl nechápavě hlavou a řikal, že sme oba jak malý, že nás nemůže chvíli nechat bez dozoru :) Jo, jo, má to s náma těžký, ale aspoň se nenudí:) MŇAUVÁÁÁ! :) Prostě se u nás pořád něco děje, ale o tom zase příště:)

Měj se co nejlíp a pozdravuj tam u vás!

Tvůj věrný kámoš

Max C.