Naše úžasná dovolená

Ahoj, kamarádi,
taky už jste byli na dovolené? Ještě ne? Tak to určitě brzy pojedete! My se Suzi jsme už byly. Naši nás vzali na bezva dovču k babičce na zahradu. Nedovedete si představit, jak se nám tam oběma líbilo. Suzi už je zkušená, tak mohla hned od začátku běhat po zahradě bez dozoru, ale já měla za patama pořád nějakého dvounožce, hrůza! Kočka aby se pořád ohlížela, jestli se do toho křoví, kam chce vlézt, vejde i ten její dvounohý stín. Naši člověčí kamarádi to ale brzy vzdali a jen kontrolovali, jestli z toho borůvčí, kam jsme se schovávaly nejraději, také vylezeme.
Největší bžunda byla, když měl dozor náš tatí! Tomu se dalo utéct raz dva. Snažil se totiž občas něco přečíst, a když zrovna sklonil hlavu, že přečte dvě slova, HUP a už jsem to pelášila dozadu na zahradu. Naši si totiž nejprve mysleli, že si dáme vysvětlit, že dozadu na zahradu se nesmí. No samo, že jsme to chápaly, ale když tam bylo nejvíc křovíček! Visely z nich červené a černé kuličky a byly úplně u plotu, kam na nás dvounožci nemohli. To vám byla legrace, když lezli po čtyřech a snažili se zjistit, pod kterým tím keřem jsem!!! A přitom já byla už úúúplně jinde, chi!
Jednoho dne jsem to ale přeci jen trochu přepískla! Tatí hlídal, a tak jsem měla VOLNO!! On stál u borůvčí a já běhala po zadní zahradě! Pak přišla mami, že mám jít domů, protože oni odjíždí (představte si, že nás nechtějí nechat samotné na zahradě!!). A začalo hledání. Mě se ta hra móóóc líbila. Našla jsem si místečko, kde mě neviděli, ale já mohla všechno sledovat - za sudem s vodou! Mami oběhla všechny moje známé schovky, a nic! Hledali všichni! Už se začali dívat i přes plot k sousedům (kdo by tam ale lezl, když mají takového uřvaného psa!). Když jsem ale zaslechla z hlasu naší mami strach, šla jsem se podívat, čeho že se bojí, a byl konec hry!
No, a zbytek dne jsme se Suzi strávily v domě. Vůbec to tam nebylo špatné - chládek, měkké křeslo na spaní... Ale zahrada je zahrada! Jo, kočky, zase jsem byla na té višni, ze které mě už jednou sundavali. Teď už jsem ale velká kočka a tak potupný sestup bych už nikdy nepřipustila. Když ale zafoukal vítr a já měla plné drápky práce, abych se na větvi udržela, usoudila jsem, že lezení po višni nechám Suzi - borůvčí je lepší!!
Tak se všichni mějte na vašich dovolených alespoň tak prima jako my a o svých zážitcích taky napište, ať se pro příští dovolenou zase něčemu přiučíme!!
Mňau, vaše Nancy