Valentýnek poznává svět II.

Valentýnkovi se chození mimo byt velice zalíbilo. Má to velkou nevýhodu pro paničku. Kocour stále vysedává u bytových dveří a žalostně prosí, aby mohl ven. Panička nemá tolik času, aby se s tuláčkem několikrát za den špacírovala kolem domu, ale Valentýnek to né a né pochopit.
"Tak, jde se, Valdo!" Jakmile však sáhnu na věšák po vodítku, kocour šupito-presto pod postel! Aha! Vodítko nebrat!
Jenže milý kocoure, bez vodítka to nepůjde. Nechci o tebe přijít!
Zatím odkládám vodítko na pohovku a otvírám lednici, jako bych chtěla vyndat něco z kočičích mlsů. Vida! Valda mi stojí vmžiku za zády. Polapím ho, nasoukám do vodítka a jde se.
Cestou z druhého patra se Valentýnek v mém náručí smířil s vodítkem. A když odmykám vchodové dveře, vrtí ocáskem a sestupuje před dům.
Tady to ale voní trávou, smrčinou a jakousi bylinkou, snad meduňkou. Kocour vkročil na trávník. Tři krůčky v "poloplazu", pak zalehne a znova to samé.
Nad námi lítá netopýr. Valentýnek ho zmerčil a zaujal číhací polohu. Netopýr, asi mládě, létá sem, tam. Neví, že má na zemi nepřítele. Ale kdoví, jestli by ho Valentýnek považoval za něco, co se dá sníst.
Upozorňuji Valentýnka, že se k nám blíží pes. Na slovo pessss Valentýnek už dávno umí reagovat. Postaví se, nahrbí se a statečně čeká, až k nám pes se svým pánem dojde. Ale to je hloupý pes, Valentýnek ho vůbec nezajímá. Klidně si běží k nějaké strakaté fence. Nevadí, jen si běž, pse, my se projdeme po záhonu rebarbory. To jsou listy! To je schovávačka! Pod největším listem se Valentýnek natáhl a dlouho čichal vůni letního večera. A víte, že na zpáteční cestě docela trefil k našemu vchodu? Je to šikulka!