Jestli mi chcete někdo darovat budík, abych třeba ráno nezaspala, vůbec se nenamáhejte. Nezaspím. Mám totiž chlupatý budík, který budí přesně a tak dlouho, dokud nevstanu.
Žádné ráno (!) se mi nechce vstávat. Bývám dlouho vzhůru a to ranní spaní je pro mě nejsladší. Jenže... Chlupatý budíček Valentýnek je naprosto neúprosný.
Nejdříve ucítím lehké krůčky po přikrývce a pak chlupatý čumáček přímo u svého nosu. To už je sedm? Malinečko zamžourám na hodiny. Inu, je sedm. Dělám, že mě nic nevzbudilo a spím "jako" dál. Chlupáč slabě zamňouká a když se nehýbu, znechuceně seskočí z postele. Ne, že by to vzdal, ale zkusí něco jiného. Se země se opře předními packami o postel a pravačkou (je totiž pravák!) mě začne poplácávat po hlavě, nebo aspoň po polštáři blízko hlavy.
To už musím otevřít oči, ale hra na buzení pokračuje.
Protahuji se, kočka ze mne nespouští oči, ale nevstávám. Valentýnek nekolikrát netrpělivě podupne předními tlapkami, zabouchá ocáskem o zem. Když ani potom nevstanu, začne to. Kočičí hlásek nabírá na síle a hubuje mě a hubuje.
Jo, jó! Už vstávám! To je povyku! Vylezu z postele a pohladím malého nedočkavce.
Valentýnek ví, že teď už znova do lůžka nezalezu a spokojeně jde do kuchyně čekat na snídani. Pro dnešek svůj budíčkovský úkol splnil.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?