Zdarec, tak to co jsme o tomto víkendu s Amískem zažily vám musím natlapkat.
Rodičové nás vzali na výlet ke Kačabovic smečce. Pořád nám říkali, že pojedeme na výlet, ale my ani zaboha netušily, že tam narazíme na jiné čtyřnohé potvory(každá vypadá úplně jinak) a dva člověky. Myslely jsme, že se půjde ven, zablbnem si někde na trávě a zas pojedem dom. V autě jsem nezavřela tlamičku. Amálka chtěla spinkat, tak mi říkala, ať zmlknu, ale já nadávala, kdy už tam budeme. Jen co jsme se tam dokobrcali, vyběhla jsme z přepravky, že prozkoumám byt, ale ejhle, zarazila jsme se těsně před Žužlí. Nahrbila se, pohrozila jí, ať mi uhne a pustí mě dál, ale ona se mě nelekla. Zařadila jsem zpátečku, ale zprava na mě koukala Ája. Říkám si, tak to už je dost takových šoků. Našla jsem si pozorovatelnu pod topením, odkud jsem vydávala hrůzostrašné syčáky. Taťka se mě snažil uklidňovat, vzal mě do náruče, ale já se vztekala, vrčela, syčela i na něj... tak už mě pusť a nenuť mě koukat na místní spolčenou bandu. Ale né, on si myslel, že se budu kamarádíčkovat, kousla jsem ho do prstu :o)) aby věděl, že tohle ať už nezkouší. Mezitím Žužla zkoumala naší přepravku, v které ještě byla zalezlá Amálka. Amálka byla totálně v klidu. Mamka rozdělala přepravku, Žužla se pozdravila čumákem s Amískem. No téda, to jsem čubrněla, že se s ní tak kamarádí. A ségra vyrazila na průzkum s Žužlou v patách. No co, aspoň jsem měla vyklizený pole. Mates, ten to vše pozoroval s přehledem z odkapávače na nádobí a Ája se radši uklidila. Odvážila jsme se vylézt zpod topení a hupsla jsem na sedačku a štráduju si to k oknu. No a po cestě jsem potkala myš, tak jsem na ní vší silou zasyčela, ať se klidí z cesty :o)) se všichni smáli, nevím proč. Amísek byla unavená a šla si schrupnout pod postel. No já bych v tomhle očko nezamhouřila, být jí.
Žužla je velká provokatérka, přišla se na mě podívat, ale já opět sssssssss, uááááááááá, zmizni. Ještě, že se bojí :o) Jinak nevím, jak by to dopadlo. Rodičové usoudili, že bylo dost uzavřeného prostoru, a vzali nás na zahrádku. Ale šli s námi i Kačabovic kočičáci. A ještě za plotem kňučel pes (Bobek), no tak to už byl vrchol. Takhle si poklidné odpoledne nepředstavuji ani v tom nejlepším kočičím snu. Amálka je fakt kliďas, ta se plácla na trávu a pozorovala okolní ruch. A já jen přemýšlela, jak zastrašit všechny aby byla zahrada jen moje. No jo, říkám všechny, i Amálka mi tam překážela... teď se za to stydím, ale já na ní byla jak had. Než jsem se stačila rozkoukat, zbyla na zahradě jen Amálka. No téda, já je zastrašila, já zvítězila, já, Mija von Pup jsem king zahrady :o)) (pozn redaktora: Kačaba kočičáky zavřela za dveře). Zvedla jsem ocásek a vítezně jsem se šla mazlit s mamkou. A byla jsem to konečně já, správná suverénní Mijuška.
Pobyt na Kačabovic zahradě se chýlil ke konci. Amálka šla do přepravky, ale nééé, mě k ní nedostanete, je to zrádkyně a kamarádšoft s každým. Ssssssssssss, uáááááááá, sek, chramst. Tak to teda né, taťka kroutil hlavou, jak to udělat. Vyndali Amálku, narvali mě do přepravky a byl klid. Žužla na nás koukala z okna, ale já se na ní ani nepodívala :o) Amísek se vezla na klíně mamky a skoro jsme usnuly... dostala jsem přezdívku SYČÁK a Amísek krásně voněla od kopru. Doma je doma, to vám povím, ještě teď se vzpamatovávám. Hodně se mazlím a v duchu si říkám, že snad je to přesvědčí, že už ke Kačabovic nikdy víc. Ať si tam rodičové jezdí sami :o)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?