Tak bohužel ta pixla nás ještě jednou dostala. Člověčice si totiž vymyslela, že nás zase pošle do vinotéky. Prý bychom doma řádili a ona se chystala k výměně oken. V neděli večer (zrovna jsme krásně spinkali a nabírali sílu na noční reje) jsme byli lapeni, strčeni do pixly a už jsme se vezli do Hleďsebe. Ani jsme na páníky nepromluvili. Já vím, že bychom tetě Janě měli být vděční. To ona nás zachránila. Ale když nám se v té vinotéce nelíbí! Zahájili jsme hladovku. Jenže ti dvounožci byli hodní a dávali nám smetánku ještě lepší než máme u člověčice, tak jsme zase baštit začali. Přitom jsme stále zkoumali, jak se z té vinotéky dostat. Nechápeme jedno. Člověčice říká, že by se do vionotéky nechala zavřít klidně na týden.
Pak se dvounožci na nás nějak domluvili a ti z Hleďsebe nás odvezli k vetovi. Tam si nás převzala Maxíkova přítulkyně, ale i s tetou Janou jsme ještě zašli na ďobanec. Já, Koko, jsem koukal z pixly na vetově stole, a pak jsem se osmělil. Tak mě člověčice vyndala, položila na sůl, přitiskla a než jsem se nadál, byl jsem bodnut. Stačil jsem jen vykviknout. Moc mě všichni chválili. Ale Agi se převedl. Jen ho položili na stůl, začal vřeštět. Když ho pan doktor natřel vatičkou s dezinfekcí, začal ječet ještě víc, a po vpichu málem spadla ordinace. A přitom se mu nedělo nic horšího než mně. Doma ještě člověčice zjistila, že mám chloupky slepené krví. Agi byl v pořádku. Tak jsem dostal přízvisko „udatný hrdina“ a moc si toho vážím. V pixle jsme byli přivezeni do Maxíkova a teď už snad opravdu to byla poslední výprava s Arielem. Obě člověčice si řekly, že už nikdy více další záchranářské kočičí akce. (Myslíte, že jim máme věřit?)
Teď jsme tedy opět v Maxíkově. Včera jsme byli ukázkově hodní, ale dnes si to vynahrazujeme. Jé, tady je to teď pro naše reje jako stvořené! Člověčice vytahala knížky z knihovny, ty jsou všude, do toho nějaké kazety... Je to tu lepší než na pořádném škrabadle. Ale asi budeme muset ubrat energii. Vidíme, že to oba dvounožce vysiluje.
Člověčice nám říká, že se už máme těšit na nové domovy. Já, Koko, už mám dokonce nové jméno a chystá se pro mne pelíšek v Praze. Budu tam mít psího kamaráda. Už se moc těším.
Agi by měl jet také do Prahy a získá kamaráda kočičího. Jestli to všechno takhle dobře dopadne, tak určitě naši noví dvounožci budou pomáhat se psaním deníčků a vkládáním fotek do galerie. Budete tak mít možnost sledovat naše životy dál.
A pixla? Ta nás snad už opravdu strašit nebude. :)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?