Náš kocour Valentýn je už určitě v pubertě. Alespoň zlobí jak puberťák.
Nastala škola, tak je nám každá ranní minuta před zazvoněním budíku drahá. Valentýnek to však na vědomí v žádném případě nebere. Když má hlad, tak má hlad a nikdo si nebude spokojeně vylehávat v posteli. Nevstáváte? Však vy vstanete! A má pravdu. Ten příšerný zvuk posouvající se keramické misky s vodou po kachlíkové podlaze v kuchyni vydržím jen pár minut.
Večer sedím u oblíbené "Růžové zahrady", ale Valentýnek si chce hrát na číhanou. Nereaguji a tak je tu kočičí pomsta - rozdrápané tapety v chodbě aspoň metr vysoko nad podlahou. To kocourovi ale muselo dát práce!
Dnes mu nechutnala nová kočičí konzerva. Loudil něco chutnějšího, nejlépe játýrka. Já byla neoblomná. Kocour též.
Najednou celou rodinu zalarmoval děsný puch. Všichni jsme se setkali u šatny, kde má náš kočičák nádherný velký, čistý klenutý záchodek.Byl nepoužitý!
A pod koberečkem(!) na odkládání botů vykukovaly Valdovy smrduté bobky. Nejen, že to udělal, kde neměl, ale ještě na to zatáhl kobereček. Že by to byla součást jeho pomsty?
Valentýn je kocour chytrý až moc. Musím ho však nějak přesvědčit, že já jsem chytřejší, a proto by mě měl víc poslouchat. Ale bude to fuška!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?