Jsem buchtová...

Dnes si musím postěžovat!!! Doma se mi všichni smějí! Mám totiž moc ráda buchty - nejraději tvarohový... Když tatí nebo mami jdou do kuchyně, stoupnou si k lince a začnou tam něco kutit, hned tam běžím, abych prověřila, jestli něco nebude i pro mě. Od tatího dostanu většinou kousek masíčka, ale když tam vaří mami, tak říká, že pro mě nic nemá, že to není nic pro kočičky, že by mi to nechutnalo a tak... Dlouho ji musím hlídat, jestli jí něco neupadne (že bych to jako hned zkontrolovala). Naší mami ale nic nepadá a když to tam všechno dokutí, šoupne to do takového domečku, ze kterého jde teploučko. Ještě chvíli sedím u toho teplého domečku, ale protože mami odešla, nebaví mě to a jdu si zdřímnout.
Pak mě ale většinou probudí móóóóc krásná vůně. A to už podle té vůně poznám, že mami kutila buchty. Když je vyndá z toho teplého domečku, tak je zavře v kuchyni a nechce mě tam pustit!!! Po nějaké době ale určitě někdo zapomene zavřít a šup! Už jsem tam!! Odhrnout utěrku, kterou jsou buchty přikryté, není pro mě vůůůůbec žádný problém... a už čuchám tu úúúžasnou vůni, trochu si líznu cukru, kterým mami buchty sype, ale pak milou buchtu popadnu a běžím si ji schovat. Milí kamarádi kočičáci, zatím se mi to ale nepovedlo. Mami dělá buchty tak velký, že je ne a ne unést a většinou ji cestou ztratím. Když pak někdo najde buchtu v předsíni, hned běží za mnou a smějí se mi, prý co že jsem to za kočku, když mi chutnají buchty!!! Moje kočičí kámoška Suzi na mě kouká jak na cvoka a já kdybych nebyla červená tečkovaná, tak by bylo vidět, jak se červenám...
Copak ale za to jeden může, že mu buchty voní jako jinému biftek - i když ten mám taky ráda!! Chi...
Ahojky, zdraví kamarádka Nancy Buchtová