18. října 2006  |  Bastien Baron z prádelního koše  |  1 025 480 665x / 2x

Nový domov

Dneska je to právě měsíc, co mám nový domov. Do té doby jsem bydlel v Mariánských Lázních s bráškou Agim a velkým bratrem Maxíkem. Tehdy jsem se jmenoval Koko, po slavném kocourovi z detektivek pana L. J. Brauna. Jak jsme s Agim k Maxovi přišli si můžete přečíst na našich společných stránkách – hledejte Vetřelce, barony z prádelního koše - a nebo si to můžete přečíst z pohledu velkého bratra Maxe. Naše panička byla moc hodná, ale tři jsme byli moc, a tak nám hledala nový domov.

V polovině září k nám přijela taková fajn člověčice s člověkem. Oba byli moc fajn. Ona si s námi hned hrála a mazlila a ten její bráška byl moc pohodlné lehátko. :o)) Nakonec mě vylákali do přepravky (do přepravky mi dali mojí plyšovou kachnu), ne, že bych se nechal dlouho přemlouvat. A byli jsme na cestě do Prahy, kde je teď můj nový domov.

První, kdo mě přišel uvítat, byl můj nový bráška. Hrůůůůza, je to pes!!! Řádně jsem se uvítali. On začal zuřivě štěkat a já syčet. Takhle jsme se kočkovali asi čtrnáct dní, než se starý pán – to jako jedenáctiletý brácha Kid - uráčil dát pokoj se štěkáním, já bych si hrál už druhý den. Naše člověčice náš láskyplný vztah nejprve přirovnávaly ke třetí světové válce, později k palestinsko-izraelskému konfliktu, dneska už dokážeme spát na jedné posteli a jídlo si krademe navzájem bez těžkého ublížení na těle. O samotě nás dva nikdy ale nenechají a já nevím proč?

Ale, abych to zkrátil, mám príma domov. Člověčici, co mě zbožňuje a hlavně krmí. Mám pohodlný pelíšek, v podobě její postýlky nejlépe i s člověčicí, a hlavně mám obrovský prostor na hraní. Občas to sice schytám rozprašovačem, to když válčím se záclonami, palmou důchodového věku, když škrábu zdi či holčinu postel, no a nebo když chci potrestat Kida a zprivatizovat mu jeho jídlo. Což není fér, protože on mi to dělá dost často, neřád. Na obranu své holčičky musím dodat, že on to tím rozprašovačem taky občas schytá, když ho při tom chytí!

Maminka mojí člověčice mi říká Krakene, prý proto, že jsem takový lumpík. Já nevím, co by od tak živého a hravého kocourka chtěla. To měla vidět, co jsme vyváděli s Agim, aby věděla, zač je toho loket. Tatínek člověčice Kidovi zase tvrdí, že jsem „jenom blbej kocour“, ale umí mě krásně poškrábat na bříšku, když si je jistý, že to nikdo nevidí. Na víkend k nám jezdí dědeček a ochotně mi půjčuje svoje berle na hraní. Naštvu ho, jen když mu zalehnu noviny nebo křížovku.

Tak to je o mojí rodině prozatím všechno. Jo a abych nezapomněl. Agís už má taky novou rodinu a bydlí stále v Mariánkách. Tak bráško, ať nám to vyjde.

Sdílejte!  |  O sdílení

Roni  1. dubna 2008 10:05

Teprv teď čtu, odkud pocházíš, takový zajímavý kocouř... Musím se na to Maxíka poptat a Vetřelce si přečtu znovu - dřív jsem to moc nechápala, byla jsem tu nová ;-) Přeju mooooc hezkých všech 9 životů!