V novém domově

Čauky kočky a kocouři,

před pár týdny jsem se přištěhoval do nového domova a musím říct, starají se tu o mě dobře. Mističky mám stále plné, kdykoli se chci mazlit, tak tu jsou dva páry ochotných rukou, a dokonce tu mám i kočičí kamarádku. Alžbětka na mě sice první tři dny syčela, ale dneska už je to OK.

V noci spinkám s paničkou v postýlce a hřeju jí záda. A když zatoužím po mazlení, začnu vrnět a lehnu si jí na obličej. To jí zaručeně probudí. Donedávna jsem vždy dostal pohlazení, ale v poslední době se většinou ozve „Marcíku, co blbneš, jdi spát,“ a jsem odstrčen. Nevím, co se jí nelíbí, mě by nevadilo, kdyby mě ve 2 hodiny v noci někdo vzbudil a mazlil se ke mě.

Představte si, že ta moje panička té mé šedivé kámošce Alžbětce nadržuje. Tuhle jsem jí viděl, jak dává Alžbětě do misky lepší konzervičku než mě. Mě to však nevadí, já neberu ohled na kvalitu, ale na kvantitu, hlavně, že je miska plná až po okraj. Alžbětka do misky dostane jen malý bobeček a já jí mám plnou. Moje konzervy jsou totiž 4x tak velké jako ty její. To víte Alžbětka je von kočička z chovu, a tak je zvyklá na jinou baštu. Občas, když je otvíračka konzerv nepozorná, tak se vrhnu na tu Alžbětky mňamku, k mé smůle jsem vždy rychle odhalen a přemístěn ke své misce.

Pro dnešek se loučím.

Páček čumáček kočičáci,

Marcík