1. výstava koček v Pardubicích

Sára - 1,95kg. Přijde mi to nějak málo v porovnání předchozími 2,5kg. Snad to se stala chyba v minulém vážení.

Tak. Včera se Sárinka poprvé zúčastila výstavy koček v Pardubicích.
Už vztávání v 5:30 nebylo ničím příjemným, ani pro nás šoféry, ani pro Sárinku, která je zvyklá se vyvalovat v pelíšku, jak dlouho chce.

Přibližně v 6:00 jsme Sáru naložili do přepravky a vyrazili. Byla to současně její první jízda autem, kterou po počátečních peripetiích při jízdě po kočičích hlavách zvladla bezvadně.

Dorazili jsme do sokolovny na přejímku a vet. prohlídku a mohli jsme si oddechnout, že jsme všechno bez problémů stihli a nečekali ani dlouhou frontu.

S malými obtížemi jsme našli naši klec, která byla na galerii sokolovny. Zpočátku jsme byli trochu zklamaní, že nebudeme ve "víru" výstavy, ale nakonec jsme byli šťastní, že jsme tam, kde jsme.

Dole byla šílená tlačenice, vydýchaný vzduch a spouusta kočekchtivých návštěvníku - tedy to poslední, co bysme pro naši už tak vystresovanou čičinku potřebovali.

Vyzdobili jsem klec záclonkami (vzhledm k tomu, že nejsme příznivci plyše, leskyma, saténu či krajek, jsme připravili žlutozelenou látkovou, bavlněnou? výzdobu)

Sárinka si hned zalezla do pelíšku a vůbec nechtěla vylézt. Pach a mňoukání cizích koček jí na jistotě moc nepřidal.

Po několika hodinách se dokonce rozhodla, že se dostane ven a nějak si poranila drápek. A to bylo už i na mě moc a rozhodla jsem se, že na žádnou výstavu už nepojedeme. Chovnost nechovnost...

Pak se ale uklidnila, napětí stoupalo a blížíla se doba posuzování.
Konečně vyhlásili číslo 376 a šli jsme na řadu.

V přeprace v doprovodu maminky jsem Sárinku donesla k panu posuzovateli, vyndala z přepravky a najednou jakoby se promněnila z té vystresované kočky v klidnou, hodnou kočičku modelku. Byla klidná, hezky držela, nikam neutíkala... prostě skoro zázrak... (nebo že by se projevily výstavní geny?? :-)

Pan Eric Jeijers Sárinku chválil ve všech směrech, řekl, že má velké oči (to teda má :-)) a krásnou srst a nakonec jí dal V1 (což znamená první ve své skupině) Pak ji nominoval na BIV (Best in the variety) a k mému úžasu také vyhrála. Mezi všemy koťaty ve skupině 6-10 měsíců byla druhá.

To jsme opravdu nečekali, paní chovatelka byla nadšená, my také, Sáře to bylo asi jedno a byla ráda, že si konečne může oddechnout, a prospala zbytek odpoledne.

Cesta domů už proběhla v klidu, Sára unavená spala. (skoro nic za den nesnědla) Až u Černého mostu ji chytil rapl, ale za chvilku se uklidnila a spinkala až domů.

Po příjezdu vyskočila z přepravky, všechno si pořádně prohlédla, asi jestli je všechno v pořádku a je opravdu tam, kde má být, a dala si mňamoozní konzervičku a šla dospat deficit.

Jsme rádi, že už to mame za sebou. A Sárinka taktéž.