Jenže večer zas ten Ponožka přišel, ale už nevrčel ani nesyčel, a chtěl si se mnou hrát. Já jsem ale utekla k Uhlíkovi, aby mě zachránil, ale on dělal, že mě nevidí, normálně mě překročil (jojo, tak malinká jsem) a lehnul si k mamince na klín. Uhlík si mě tam vůbec nevšímal. Pořád běhal po venku, ale když ho maminka zavolala, tak vždycky přišel a povídal jí, kde byl a co tam dělal. Ale já si stejně myslím, že mu maminka nerozumí, i když si s ním povídá. On jí ale vždycky, když přiběhne, hrozně pusinkuje, a tak mu to asi nevadí.
Tak jsem si toho druhého kocourka očuchala a pak jsme si spolu hráli. Jé, ten je príma. Běhali jsme spolu pod pec a na lavici a na sedačku a pod stůl. Měla jsem takovou radost, že si se mnou hraje, že jsem zapomněla, že jsem unavená a usnula jsem, když mě zakusoval na křesle. Měla jsem se tam dobře.
Jenže pak se maminka rozhodla, že se taky podívám ven. To byla hrůza. Jen jsme vyšly před chalupu, tak se mi udělala zima. Maminka mě donesla ke stromu a já jsem na něj skočila, ale držela jsem se ho jako opička a mňoukala, že chci domů. Jenže v tu chvíli tam přiběhl nějaký pes! A maminka se s ním, představte si to, normálně bavila. On strašlivě vrtěl ocasem a štěkal. Jenže já se tak bála, že jsem lezla výš a výš, až si toho maminka všimla, byla jsem nejvýš. Poslal toho psa pryč a lezla pro mě na ten strom (víte, že nemá drápky a leze po stromě velice legračně?). Byla jsem moc vysoko a plakala. Když mě nesla dolů, poškrábala jsme jí, vypadá teď jak pirát. Pak už jsem ven naštěstí nemusela.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?