Motokočka

Proč mě nazvali motokočkou? Protože jsem jako motorová myš, jenže nejsem myš, ale kočička. Tak proto :o)

Já jsem totiž převzala veškerou iniciativu brášky Uhlíka, kterou vkládal do lumpáren. Maminka říká, že úplně zapomněla, jaké to je mít doma koťátko. Zas musela uklidit všechny věci, které Uhlíček nechává na pokoji, což nechápu, když jsou tak príma ke kousání a drápání.

Ale k Uhlíkovi. Teď se z něj stal PAN kocour... je na mě sice hodný a hezky se o mě stará, ale hraje si se mnou, jen když se nikdo nedívá. Když ho nezlobím, což je hlavně když spím, tak mi myje hlavičku a já pak hrozně vrním. Nejlepší je se k němu stočit, protože krásně hřeje. Jenomže to já se pak neudržím a začnu ho kousat nebo mu lovím ocásek, a pak se zapomenu a vyndám drápky... no jo, drápky... občas mi to ujede. Ale ten jeho ocásek... pořád s ním mrská ze strany na stranu a mně to nedá. Pudy dravé šelmy-lovce začínají mě náhle ovládat a je to tady... hopsááá a dráp. Jenže to pak Uhlík kníkne a uteče nebo mě zakousne a trhá mě zadníma tlapičkama (teď už je má zdravé – o tom, jak je měl nemocné, píše ve svém deníčku). Nevím, jak to, ale on když si se mnou hraje, drápky nepoužívá... je fakt, že kdyby je používal, tak by ze mě už dávno nic nezbylo, protože on je tedy má obří.

Já se ale naučím kousat jenom jako a tlapičkovat bez drápků, tak, jak to umí Uhlíček. Ale on mi tedy už párkrát dal najevo, že ho pěkně otravuju. Zakousl mě opravdu, až jsem začala plakat... ale hned toho nechal. Nevím, jestli mě má rád, ale já jeho jo.

Paci Růženka