Jak už vám psal Jaffa, jsme už pár dní celý den doma zavření, protože mami ráno odejde a vrátí se až odpoledne. Já vím, už to tak bývalo, ale prima bylo, když byla doma a pouštěla mě na procházku už dopoledne. A od středy nemůžu ven, tak jsem úplně plná energie, úplně mi to škube nožkami, ocáskem, jsem napnutá jako strunka. A včera byla sobota, táta ráno odjel do práce a mami, protože má bacila, ležela v posteli. Já jsem zase prala Beatu, tak mě chvíli chovala, potom jsem na ní strašně úpěnlivě mňoučila u dveří, tak mě pustila. A já? Hurá, nožky běžely úplně o závod, lítala jsem po dvorku, proběhla jsem se kolem krmítka (nikdo tam nebyl), pádila jsem na zahradu, prohnala jsem se kolem tují, šmik pod plotem k sousedovi a hupky šupky, už jsem byla na stromě. Uf, to se mi ale ulevilo. Ta přebytečná energie vyletěla z mého kožíšku jako pára z papiňáku. Ale najednou koukám, u schodů na zahradu stojí mami, je celá rozčilená, volá na mě, ať nikam nechodím, že je u mě hned. A proč? Já tady přeci nepotřebuji žádný dozor? Tak proč neleží v posteli? Má přeci rýmu, strašně kašle, tak proč chodí ven? Pro jistotu jsem ale ze stromu slezla a vykročila po zahradě směrem ke kůlnám. A už tam mami byla. Prý ať nikam nelezu, ať se vrátím, co tam vlastně dělám? No co, jsem na procházce, ne? Vždyť to přeci kočička potřebuje, trochu se provětrat!!! No, dlouho jsem jí nechtěla venku trápit, přeci jen je nemocná, tak jsem udělala několik rychlých kliček, skoků a úprků a pádila jsem k plotu. Mami mě dohonila, zvedla mě, tulila jsem se k ní, aby si nemyslela, že jsem nějaká uprchlice, strašně jsem předla, protože jsem doplňovala tu spotřebovanou energii. Když jsem potom byla zase doma, zalehla jsem na své oblíbené místečko na skříni, abych měla hezky přehled a předla a předla, až jsem z toho usnula. Ale spalo se mi dobře, protože jsem se fakt pěkně uvolnila a nadýchala čerstvého vzduchu. Slyšela jsem sice, jak mami říkala tátovi, že jsem se jí pomstila, ale to není pravda. Já prostě pohyb potřebuju! Tak se taky hýbejte, budete svěží a zdraví.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?