Ahoj kočičáci, tak i já jsem tady a chtěla bych se vám představit. Nevím, kdy a kde jsem se narodila, ale pamatuji si, že mě i brášku odvezli autem za město a v nějaké vesnici nás vyhodili z auta. Tak se z nás stali bezdomovci. Bloudili jsme po vesnici a u jednoho baráčku, kde byli hodní lidé, jsme dostali mlíko, ale víc o nás nechtěli vědět. Tak jsme žili volně a když byl hlad, tak jsme věděli, kde dostanem trochu najíst. Jednoho dne bráška vletěl pod kola auta a zůstala jsem sama. Ten pán, co nám občas dal mlíko, o mně všude vyprávěl a jestli by měl někdo zájem. Až se to doneslo k mé paničce, přijela a hned si mě vzala s sebou. Ani jí nevadilo, že nemám rodokmen. Moji předci ho určitě měli, ale já už né, a proto nás vyhodili. V té době mi byly asi 4 měsíce. V autě jsem byla chvilku vyplašená, ale něco mi říkalo, že budu mít konečně svůj domov, tak jsem se vyškrabala na opěradlo, přední tlapky na levé rameno a klidně jsem usnula. Tato jízda se uskutečnila na podzim roku 2005. Příště: můj nový domov Mňaau
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?