Poprvé jsem se sněhu lekla, ale časem jsem si na něj z okna zvykla a pořád mě to táhlo ven. Když může Laky, proč ne já? Jednou při větrání byla panička neopatrná a já toho využila. Hop a už jsem byla na zahradě. Rozběhla jsem se na první strom a hned dolů a všeljak jsem vyváděla ve sněhu. Moc se mi to líbilo. Když mě zavolala, hned jsem byla na okně a šup do teplé náruče. Tak si panička uvědomila, že musím občas ven. Přece jsem už znala volnost. Od té doby mě na chvilku pustila, nechala proběhnout a honem do teplíčka. Tam se to stalo. Panička zjistila, že jsem v tom. Připravila mi bednu, vystlala a ze dvou třetin zakryla, ať tam mám soukromí. Přišla moje hodinka, když nikdo nebyl doma, zvládla jsem to! Dvě krásná koťátka, jedno po mně a druhé po tatínkovi, ale sražený čumáček mají oba dva po mě. Laky, teď už moje kamarádka, začala lozit k nám do bedny a spaly jsme společně. Koťatka se přemísťovala od jedné k druhé a najednou cucaly i od Laky. Tak měly mlíčka od dvou maminek. S Laky jsme se střídaly v hlídání, kojení, no prostě to byla báječná chůva. Nemyslete si, i já byla dobrá máma.
Příště moje poslední jízda autem. Mňaauky
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?