Z temného sklepení

Tak já vám tedy něco povím, dlouho jsem se neozývala, protože panička změnila zaměstnání a nemá čas už zapisovat moje příběhy. A hlavně sem v zimě ani už tak často nejezdí, takže jí svoje příběhy ani nemám kdy vypravovat. Ale tentokrát jí paní domácí telefonovala, takže můžu přispět a varovat všechny ostatní kočičáky a kocouře. Dávejte si kocouři pozor, když jsou někde otevřené dveře – ony se totiž můžou zavřít a dlooooouho je taky nikdo nemusí otevřít. Po mě tuhle po dvou dnech, kdy jsem nepřišla k misce, vyhlašovali pátrání po celé vesnici, než si všimli, že vytrvale mňoukám ze sklepa!
To bylo tak, tady na Moravě už je občas tak krásné jarní počasí, že pan a paní domácí blbnou na zahradě – hrabou, uklízejí a čančají, aby jim to druhý den zase mohlo zapadnout sněhem. (Ha, ha, ha.) No a k tomu si berou věci ze sklepa! A otevřený sklep, odkud voní myši, to je pro mě a Ríšana náramné lákadlo. A panička říkala mnohokrát svým rodičům, že než zavřou dveře od sklepa, mají si spočítat kočky... No jenže mě tam prostě v pátek zavřeli a pak se náramně divili, že nechodím k jídlu!!! V neděli si paní domácí stěžovala malé Gábince a pánbů zaplať za Gábinku, že je taková akční holčička! Přemluvila babičku, oblékly se a šly mne volat a hledat. Ríšan chodil za nimi a fakt nevím, co všichni za tou zahradou dělali, když já mňoukala už na dvoře ze sklepa! Ale prošli se a pak se vrátili a uslyšeli mne! Já vám měla radost! A paní domácí teď chodí a povídá si se mnou a dnes spolu přesazujeme na půdě kytičky a tolik šunky jsem už dlouho nedostala. A do sklepa už mne snad taky nikdy nezavřou! Ale vy si dejte taky pozor!!! Mňau.