Řeknu vám, jaké to bylo, když jsem jednou byla doma úplně sama.
To jednou takhle u nás byla moje malá panička na návštěvě, přijela se na mě podívat. Byl u nás velký rozruch, tak jsem si radši lehla a všechno to pozorovala z dálky. Byli tam všichni - moje velká panička, moje malá panička, ten ohromný vousáč, taková velká paní a menší paní. Ze všeho toho se mi točila hlava. Ale pak všichni odjeli, přišla ke mně malá panička, vzala mě na klín a řekla mi, že tu se mnou zůstane na pár dní.
Ráno jsem se probudila, protáhla se a běžela ven podívat se, jak je dneska ráno hezky. Na mém místě stál talířek s jídlem a vodou. Jé, to vám byla dobrota. Venku bylo nádherně, a tak jsem si vylezla na teplé místečko a chvilku dřímala. Zničehonic jsem zaslechla volání. Co to bylo? Přicupitala jsem ke dveřím a tam vidím obě dvě paničky. Byly oblečené, měly s sebou tašky. Šly snad někam? "Tak Jenny, dneska na nás počkáš doma," a pak odešly. Tak jsem zůstala doma sama. Co si bez nich počnu? Ale, počkat... vždyť by to mohla být i legrace, sama doma. Nicméně, támhleten plyšák nějak divně kouká, počkat, já mu ukážu!
Když se paničky odpoledne vrátily, našly mě ležet uprostřed peřiny. Byla jsem unavená, nevěřili byste, co se dá dělat věcí, když jste sami doma. Prala jsem se s plyšáky, vlezla do skříně ... A nakonec jsem skončila v tašce se šátky. No jo, paničkám se to moc nezamlouvalo, ale já, já jsem byla spokojená :). Ale přece jen na jedno nepřišly - a to, že jsem jim snědla šunku :P Být sama doma je nejlepší věc na světě, až po spaní, hraní a mazlení. Někdy to taky zkuste ;)
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?