Zdravím vás, mňoukalové! Náš Riči už není takové bezmocné miminko, však už je mu pár měsíců! Vyrůstá se svými páníčky, "mladí" ho ale občas pustí z bytu na chodbu, ať se o něj chvíli stará zase někdo jiný :-) A tak se o něj u nás tedy postaráme. Je to ovšem pometlo nevycválané, miluje sprinty napříč bytem, vymete mi spolehlivě mističky, nemá vychování a leze na stůl, a když se řádně rozdovádí, tak kouše a kope. Pak já, Mňouk, raději hledím, kam se před tím pokladem schovat. Ale výchovu nevzdávám, přeci jenom MĚ tedy nepřepere!! Bereme ho taky ven, na zahrádku kolem domu. I když to má Riči "zakázané" - po smutném konci svého předchůdce by měl prý zůstat kočičákem výhradně bytovým. Po dni stráveném venku plížením, šplháním, honěním se s naším hafanem je doma pravé neviňátko, nabaští se, najde si teplé místečko a spí a spí. Já jsem kocour dospělý, jsou mi 3 roky. Neumím si ani představit, že bych nesměl ven - každý den si po večeři mňouknu a pak odkráčím "do rajónu". Ráno se vracím sám, nebo na zavolání, dám si dobrou snídani a chci zase ven. Pokud se ale odeberu na svoje oblíbené křeslo, vemte na to jed, že počasí ten den nebude stát za nic! Jsem taková domácí rosnička! Pokud tedy zůstanu venku, pak si pečlivě hlídám, kdy se páníček vrací z práce. Pustí mě domů, dá mi moji mističku masa, já se uvelebím - a spím ještě líp než Ríča :-)
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?