Věřte nebo ne, ale stává se to i kočkám. Jednoho dne mně přišla krátká zpráva. Samozřejmě že od kočky. Kočičáky já nemusím. Jsem jako správný chlap na ženské. Ale lidičkové, to nebyla kočka. To byla kočičí slečna jak má být. Chtěl jsem napsat původně dáma, ale psala, že teprve dospívá. No nazdar! Teprve dospívá a už je tak graciézní. Tak milá. A chytrá. Píšeme si. Ona mně posílá svá videa a musím mňouknout, že po dědovi chci, aby mi je často přehrával. Děda video nemá, tak jí posílám fotky, kterých má jak říká tisíce. S babičkou se předhánějí, kdo udělá nejhezčí, a tak dost času trávím u telky nebo počítače, kde si je prohlížíme.
Možná někdo napíše, že mě tím kazí oči nebo něco podobného. Dvounožci si najdou ledacos. Místo toho, aby poradili, tak začnou mrouskat. Na moje sdělení, že jsem mohl zůstat invalida, několik dvounožců napsalo, že to bylo nezodpovědné, a kdosi cosi. V okamžiku, kdy babička uslyšela ránu a zjistila, že jsem spadl, děda vyběhl ven. Hledal, kde se dalo. Až do samého večera. Měl zavolat vrtulník s termovizí? Nedovede si nikdo představit, jak jim oběma bylo. Já jsem hrdinně(?) ležel asi v 10centimetrovém prostoru, do kterého by nenapadlo se nikoho podívat. Jak mě měli najít, když na volání jsem se neozýval? Nebyla to asi hrdinnost, spíš obava, jestli to neschytám. Někdy bych docela rád dostal od dědy na zadek a bylo by všechno vyřízené. Jenže on místo toho mě začne domlouvat, říkat, že dělám špatné věci, a to mě neba. Seberu se a zalezu pod sedačku.
Nevím. Slyšel jsem to. O kočkách se říká že když cítí svůj konec, tak někam zalezou a tam skončí. A já ten konec po tom hrozném pádu na sobě cítil. Ale zradil mě hlad. Prázdné bříško. Taky možná to, že jsem cítil, že děda jde kolem a o mně neví. Tak jsem se s ním chtěl rozloučit. Jsem mu vděčný, že mě s babičkou vzali k paní zvířecí doktorové, zaplatili ze svého důchodu operaci a starali se o mě tak, že ti, co o dědovi řekli, že je necita, by se divili. S tou zasádrovanou tlapkou jsem se nemohl pořádně vyčůrat ani vykakat. Děda celých 6 týdnů hlídal každý náznak mé potřeby, dával pode mě hadry, jednou dokonce, když jsem to spustil, si nechal nakakat do ruky. Tak nevím.
Ale to jsem moc a moc odbočil. Chtěl jsem se vyznat ze své lásky ke slečně Floppy, se kterou si píšeme. Prý ty dopisy mezi námi zveřejní. A víte, že se za to nestydím? Já tu kočičenku miluju. Škoda, že bydlí tak daleko. Takovou fešandu jsem ještě neviděl. A to už mám celé 3 roky.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?