[Jana B.]

Dobrý den,
rádi bychom si pořídili nového člena rodiny - kočičku. Už máme jednu vyhlédnutou, s paní chovatelkou jsme si vyměnii pár mailů a jako noví rodiče pro kočičku bychom vyhovovali, ale ... Kromě dvou větších dětí (15 a 13 let) máme ještě skoro dvouletou Zuzanku. Právě z toho má paní chovatelka obavy. Holčička je pohodová, žádný velký raubíř, do blízkého kontaktu se zvířátky se dostane u babičky - králíci, kočka, pejsek, slepice... Zatím neprojevovala žádné agresiní (byť neuvědomělé a nechtěné) chování, zvířátka si chodí nadšeně prohlížet, pohladí je.
Domnívám se, že doma by pro ni kočička byla ze začátku raritou, ale po čase (měsíc) by se okoukala a stala by se všedním členem domácnosti.
Kočička měla 13 týdnů 12. prosince, jak je to s odběrem? Mohli bychom si kočičku vzít třeba až v dubnu? Není to pozdě? A váš názor a zkušnosti s malým dítětem a kočičkou.
Děkuji
začínající, ale nadšená chovatelka
Jana

[Tereza]

Dobrý den, s otázkou dětí Vám bohužel neporadím, mám jen zkušenosti s neteřemi a jejich králíkem na kterého si také časem zvykly.

Ohledně odběru. Pokud správně počítám kočičce by mělo být v dubnu okolo půl roku. Já si myslím, že nejlepší věk na odběr je 12-16 týdnů. To už má od kočičí mámy správnou výchovu a imunitu, je přeočkovaná a dobře si i zvykne. Samozřejmě, že si kočička zvykne i když si ji vezmete později, ale bude jí to zřejmě trvat déle (u nás si Ali zvykal asi 2 měsíce, a Mustafa týden, oba jsme si brali ve 13 týdnech).

[Jana B.]

snažím se celou věc opravdu zodpovědně rozhodnout. Přijde mi jako trápení připoutat k sobě zvířátko a pak jej dát pryč. Proto chci dopředu zvážit všechna (tedy snad všechna) pro a proti. Přece jen - kočka je osobnost, šelmička a nechci aby z ní vyrostl stresovaný nervózní uzlíček.
Jako výhodu beru to, že jsem na mateřské a i když pracuji, je to doma. Pokud vyjíždím někam na konzultace, je stále u nás někdo doma, takže obě slečny by bylo možné ulídat. Nebo máme velký byt, takže v mé nepřítomnosti je oddělit a nenechávat tuto starost na babičce. Počkám ještě na další názory a uvidím...
Jana

[Jana(Micinka)]

Nevím, jak je to s odběrem starší kočičky, podle mě je opravdu lepší vzít si ji co nejdřív, aby si moc nezvykla ve svém původním prostředí.

Řeknu Vám svou zkušenost. Moje dcerka vyrůstá s dvěma kočičkami už od narození. Teď je jí rok a půl. Kočky skutečně bere jako něco samozřejmého, co do domácnosti patří. Učím ji, že na ně nesmí sahat jinak než pohlazením, i její chuť pomazlit se a opusinkovat kočičku krotím. Někdy je ráda prohání po bytě, ale kočky jsou obecně povahou hravé, takže je to nijak neobtěžuje. Někdy je chce budit ze spánku, to se ji snažím taky odnaučit. Ale je ještě malá. Nevím, jak to půjde dál, ale pokusím se ji vést k tomu, že kočka není na hraní (aby ji třeba nevozila v kočárku a neoblékala jako panenku), že je prostě jen na pohlazení. Myslím, že dvouleté dítě by to už pochopit mohlo, bude to ale chtít čas. Hlavně bych se ve Vaší situaci asi snažila připravit dcerku na to, že kočičku nekupujete pro ni, že to nebude další hračka, ale aby s Vámi žila jako člen domácnosti.

[Viktorka]

Když jsme si pořizovali naše první kotě, měli jsme asi tak stejně staré děti. Nejmladší měl dva a půl roku. A kočička měla asi 8 týdnů, když jsme si ji přivezli. Byla malinkatá a spala s dětmi v pokojíčku. Bez problémů si hned na sebe zvykly. Z kočičky se stal člen rodiny a žila s námi 15 roků, než odešla do kočičího nebe. Za tu dobu děti už vyrostly ale kočička - Arabelka se jmenovala bude patřit vždycky do jejich vzpomínek na dětství.
Teď máme kočky dvě a domov bez těch kočičích mazlíků si fakt ani nedovedeme představit.
Proto moc doporučuji aby děti měli doma takové zvířátko, jako je kočička. Myslím si, že děti taky ke své výchově potřebují tvorečka, o kterého se mají starat. Akorát si myslím, že nejlepší věk pro adaptaci toho koťátka jsou dva až tři měsíce.
Zdraví Viktorka

[Pája]

Zravím. Nedalo mi to a tak Vám píšu. My jsme si kočičku pořídili, když měl nejmladší syn 1 rok a starší 4 roky. Číče byly tehdy necelé 4 měsíce.Také jsem měla trochu obavy. Ze začátku byla kočička samozřejmě středem pozornosti, ale po nějaké době si kluci na její přítomnost zvykli. Nejmladšího jsme museli za začátku trochu hlídat, aby kočičce nechtíc neublížil , nepřisedl, nešlápl na ocas, nerozmačkal při hlazení, nehonil,, nebudil ze spánku apod.). Se starším synem nebyl vůbec problém. Myslím, že záleží hlavně na povaze dětí.
Teď už máme kočičku rok (malý má tedy teď zrovna 2 roky) a děti si ji doma prakticky vůbec nevšímají. Ráda je s nima v pokojíčku a pozoruje jak si spolu hrají (pro jistotu z horního patra poschoďovky). Když chce mít klid , tak se prostě někam zašije. Dokonce budeme mít brzy koťátka! Už jsem se také setkala s chovateli, kteří nechtějí prodávat koťátka do rodin s malými dětmi. Pokud je ale Vaše holčička zvyklá na zvířátka a víte, že by jim záměrně neubližila, tak si kočičku klidně pořiďte už teď. Držím palce! Pája