[Lusilka]

Hezký den, jelikož jsem na těchto stránkách moc ráda a vím, že se tady dá opravdu o ledačems psát, můj dotaz, či prosba o radu, či nevím co tu tedy přikládám.
Jelikož na jaře letošního roku s přítelem budeme totálně rekonstruovat byt, musíme jej opustit cca na 2 měsíce, nebude obyvatelný, to by až tak nevadilo, ale vlastníme dva kocourky Barmy Bagheeru a Balloua a problém bude v tom, že my budeme bydlet u mých rodičů a kluky budemme muset dát na "prázdniny" k přítelových rodičům, mám totiž obrovský strach z toho, že si buď úplně nezvyknou nebo bude problém je pak navyknout, sice nyní, pro ně domov, ale pak bude úplně jiný. Kam je chceme umístit, to znají, ale jen vždycky na jeden den a zase zpět domů, jsou zvyklí chodit ven na vodítku, ale prostě z toho mám už nyní nervy, než-li z celé rekonstrukce, která bude náročná, po všech stránkách. Má nastávající tchýně je milovnicí zvířat, to je vše super, bude o ně postaráno, ale ten pocit, že tam budou tak dlouho a jestli se všichni zžijou, to mě prostě děsí. Jestli to čte človíček, který něco takového zažil a muse na nějakou dobu opustit své chlupaté miláčky, ať mi napíše něco, čím mi snad, pomůžu od strachu.
Budou to dva měsíce, ale i tak. Budou 30 km od nás, budeme tak jezdit, ale bude to strašné, snad si zvyknou a snad na nás nezapomenou a nebudou to brát, jako, že jsme se jich zbavili. Máme s nimi krásný vztah, jsou tak inteligentní kocourci, jsou všímaví, jsme všichni strašně sehraní a právě se bojím, že změna prostředí, lidí z nich udělá něco jiného. Moc díky za jakýkoliv příspěvek, budu ráda. Mějte se moc krásně
Lucka

[janča]

No,naplánované to máte v rámci možností dobře.Stejně jiná varianta asi nepřipadá v úvahu. Pokud jsou kočičáci tak fajn,jak píšete, a tchýně taková milovnice zvířat, tak si myslím, že to všichni určitě zvládnou.Jsou dva a budou spolu, to je podle mě nejdůležitější. Snad bych poradila, abyste z toho nebyla zbytečně nervózní, lepší podmínky jim zajistit nemůžete. Zbytečně tu nervozitu přenesete na ně.Spíš jim zkuste vykládat, že pojedou k babičce na prázdniny,že jim zatím vylepšíte pelíšky a pak budete zase všichni spolu. )

[Lusilka]

[Anonymní]

ahojky, me se stalo neco mirne podobneho, ale prece jenom jinak. Mela jsem maleho cicaka a mesic po tom, co se ubytoval u nas jsem musela pracovne na 4 mesice do Anglie. Do te doby jsem byla pro nej milacek cislo jedna a laska nejvetsi. Ale rikam, byl to maly 3 mesicni drahousek. Pak jsem se vracela jen jednou za dva tydny a s rozpaky jsem se koukala, jak mi roste a roste a z maleho caparta se mi stava maly panter. Ted si po tom case uvedomuji, ze me ma rad, ale bohuzel uz nejsem cislo jedna, moje misto zabral muj manzel a ac me ma cicak porad rad, tak zkratka cislo jedna uz asi nebudu. ALe myslim, ze u Vas by to nemelo byt takove, jedna se o vetsi kocicacky a ne o miminko a jedna se hlavne o dva mesice a ne o 4. Ale porad budu vzpominat na prvni den, jak jsem s nim prvni noc spala v jeho pelisku na chodbe ve spacaku a jak mi brecel a pak se pritulil k me hlave a spinkal v mych vlasech az do rana.
Tak drzim mooooc palecky at to zvladnete v pohode, ale myslim, ze u Vas rozhodne takove male odcizeni nehrozi, jedna se o pomerne kratkou dobu.
Ahojky Jana

[Lusilka]

[Káťa]

Dobrý den,
je to dva měsíce, co jsme si prodělali rekonstrukci bytu. Máme rok a půl starou britskou kočičku a papouška šedého Žaka.Po dobu rekonstrukce, asi měsíc, jsme si přestěhovali všichni k přítelovým rodičům. Bylo to velmi náročné - ráno do práce, odpoledne předělávat byt... Opravdu to bylo těžké, hlavně pomyšlení, že na ně nemáme čas. Ale zvládli jsem to. Nejvíc utrpěl náš papoušek - začal se škubat a prostě těžce to vše nesl. Kočička to brala naprosto v pohodě, jak u rodičů, tak i v novém bytě. Dnes je naprosto spokojená a celý byt jako by patřil jen ji. A myslím si, že ani její vztah k nám se nezměnil.
Opravdu myslím, že oba kočičáci to zvládnou lehce, už i proto, že jsou dva.
Přeji pěkný den.
Káťa

[Lusilka]

[Thelma]

stěhovali jsme se před 5ti lety z okraje města,kde nejezdily auta,(byla to spíš taková rodinná část) do centra,kde máme z jedné starny garáže a z druhé dětské hřiště.Výměna 1+1 za 3+1 byla pro nás výhra,ale byt jsme museli celý opravit.Naši 2 kočičáci,Honzík a Kubík(v nebíčku) byli zvyklí chodit ven,což nové prostředí neumožňovalo.Po celou dobu rekonstrukce byli u mojí mamky i s mými dětmi.Když bylo všechno opravené,a nastěhované,vzali jsme si je všechny zpátky.Jaký div,kočky jakoby změnu prostředí nepocítily,vesele prošmejdily nové teritorium.S dětmi to bylo horší.Starší se s náma asi 4 dny nebavila a syn,měl v té době 2 roky nás bral jako cizí,i když nás vídal každý den.Takže z odloučení se staršíma číčama bych neviděla jako velký problém.
_________________
Thelma,Honzík,Čoketka a Airínka(Ája)

[Lusilka]

[Verunka]

Ahoj Lucí, tak držím moc palce aby Vám to vše dobře dopadlo. Kočičáci jsou dva tak budou určitě v pohodě. S jednou by to bylo asi horší. Známí prodělali takovouto rekonstrukci bytu před dvěma lety. Měli tenkrát roční perskou kočičku, museli ji dát na 3 měsíce k příbuzným. Ti se o ni starali hezky, naučili ji hodit ven na vodítku, a hlavně měli dvě kočičky se kterými si kočina hodně hrála. Pak když byl byt hotový, kočička si zvykala měsíc, byla zalezlá, mňoukala měla dokonce i zdravotní problémy (přestala pít, moc nejedla), stýskalo se jí po kočičích kamarádech. No po měsíci se to začalo obracet k lepšímu a nyní už mají kočiny dvě .

Myslím si že když jsou dva, půjde jim hlavně o to, aby byli spolu a bude jim jedno kde.

Ps: dnes ti písnu mailík:-))

[Lusilka]