[Soňa Bělohlávková]

Mám doma tříletého britského maxikotoula, který působí absolutně spokojeným dojmem. Z času na čas je ale přes všechny hračky a moji společnost znát, že se trošku nudí. Už několikrát mě napadlo, jestli bych mu neměla pořídit sourozence. Pak ale jedeme na návštěvu k mým rodičům (to jsou jeho babi a děda, které má moc rád), kteří mají (nebo obráceně?) dva perské kluky a jednu babku. Jezdíme za nimi od kotoulkova dětství, poměrně pravidělně, přesto jsou všechny návštěvy doprovázeny syčením, vrčením a jinými zvukovými efekty, které bych neoznačila za vyznání lásky. Doma je pak kluk vždycky moc rád, že mě má jen pro sebe. Tak já vážně nevím. Nechtěla bych mu způsobit psychickou újmu, ať tak či tak.

[Karin]

Na téma soužití a sbližování dvou koček je toho zde ve fóru psáno dost.

Myslím, že situací na návštěvě (byť u babi s dědou) se řídit nedá. Každodenní soužití je něco úplně jiného. Jestli máte dojem, že se maxikotoul občas nudí nebo je i trošku smutný, bude vám to stále vrtat hlavou. Obvykle a ve většině případů je druhá kočička velmi vítaným zpestřením nejen pro kočku a majitelé si to velice chválí.

[April]

Opět odkážu jako již několikrát na titulní stránku dolů, jsou tam odkazy směřující do tématu druhá kočka sem do fora, kde už se to několikrát probíralo a může to již vydat poměrně slušný obrázek, jak sžívání a soužití probíhá.

Každopádně podle návštěv nejde soudit, protože kočky si musí ujasnit pozici ve smečce, což se neobejde bez, pro nás někdy drastických, scén jako je vrčení, syčení, naježení, sekání ...

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.