[Sugar]

Všechny zdravím,
mám dotaz ohledně chovu, péče, ubytování-pelíšků pouze venkovních kocouřů, přesto miláčků a přítůlek.
zajímá mě vše - včetně značek a příp. utracených penízků za veterináře , žrádlo, kočkolit ................
Díky Jana a čerstvě kastrovaný venkovní bílý kocour Sugar

[JanČe]

Zdravím, musím říct, že máme (spíš rodiče) jednoho polovenkovního kocouře. Teď 15.3. mu bylo 10 let. Původně jako kotě byl bytový, ale při víkendových návštěvách chaty projevil zájem být venku pořád Rodiče na chatě již bydlí, tudíž z bytového je venkovní kocouř. V době před 10ti lety nebylo tolik informací, krmilo se whiskasem, friskiesem a podobnými a mysleli jsme si bůhví jak nerozmazlujeme... ale jsme milovníci koček, a nikdy bychom nedávali mlíčko s rohlíkem....v současné době je Samík na ledvinové dietě, trpí na selhávání ledvin, a troufám si říct, že má na tom podíl jeho strava a životní styl (dali jsme jej kastrovat avšak při narkóze skolaboval, vet jej musel oživovat, vykastroval nedokonale a tudíž je Samík "normální" kocour-značkuje, na jaře se loudá apod..) Je to miláček do léčby momentálně investujeme moc. Tím chci říct, ať je váš kocouř venkovní či bytový, vyplatí se zjistit co nejvíc info, krmit hodnotně a dělat prostě všechna opatření, která byste dělali v bytě...co se týče pelíšků u nás vždycky kocouř mohl kdykoliv dovnitř a kdykoliv ven...zkrátka děláme dveřníky a na mňouknutí posloucháme jako hodinky. Pokud nechcete kočku pouštět do domu vůbec rozhodně v době mrazů doporučuju alespoň zateplenou boudu (ale nejlepší je stejně spokojený kocouř na peřině-rozmyslete si to ) Já mám dvě kočky bytové+jednoho nalezence z venku a musím říct, že bych asi nezvládala neustálý strach, co by se jim venku mohlo stát...kočičky jsou spokojené, plánuju zasíťovat balkon, takže čerstvý vzduch jim chybět nebude

[mant]

Všechny naše kočky jsou polovenkovní. Chodí ven, kdy se jim zachce, a dovnitř, když je někdo pustí nebo když je prostě otevřeno; kočičí dvířka (zatím) nemáme. Noci tráví venku pravidelně všechny, pokud opravdu silně nemrzne - a někdy i tak.

Kromě plného zajištění doma mají venku vyteplená sedátka (polystyren plus koberec) a pelíšky (krabice zateplené polystyrenem a nějakou výstelku), přístup na půdu a pelíšek tam, misku s vodou (když nemrzne) a nějaké levnější granule (chodí na ně i cizí kočky a ježci), jako doplněk k volně lovným myším, ptákům, ještěrkám, žabám a krtkům. Záchůdek venku nemají, používají zahradu.

Kočky jsou naočkované, pravidelně odčervované, dostávají Frontline proti blechám a klíšťatům - to při pěti chlupatinách docela leze do peněz, ale funguje to skvěle.

A řekl bych, že jsou potvory spokojené. Teď přes zimu byly hodně doma, ale už se evidentně nemůžou dočkat výletů, sluníčka, chrápání na dvoře a hlavně lovu. Ovšem i tak budou každý večer v šest doma a vysvětlovat nám něco na téma masííííííčko...
_________________
---------------------------------------
Mikin, Tamara, (Tygr), Tulák, Máša a Lucka

[mistle]

Také se pokusím trošku přispět. Měli jsme doma dvě kočičky (kocourek a kočička - nejspíš sourozenci). Přišly k nám jako plachá koťátka. Mě bylo v tu dobu asi pět let. Byly to kočičky téměř výhradně venkovní. Domů chodili jen "na návštěvu" (cca na tři hodiny denně). Krmili jsme je také v dobré víře Whiskasem, Friskiesem a také různými no-name granulkami. Tenkrát (dnes už skoro před 20ti lety) jsme o Hills, RC či podobných superpremiových krmivech nevěděli vůbec nic. Na zimu jsme jim vyrobili velikou boudičku na terase. Měla malý vchod, aby neunikalo teplo, byla obložená polystyrenem, vyložená polštářky a na dně měla topnou spirálu. Myslím, že původně měla sloužit na sušení ručníků. A celou zimu jsme jim topili. Takže na spinkání měli teplíčko. Občas si tam přivedli i neznámé kamarády a spinkali tam všichni na hromádce. I přes to všechno neopatrné zacházení se dožili 15ti a 16ti let. Kočička nebyla nemocná snad nikdy a kocourek měl jednou zápal plic a jednou zánět míchy. Ale ze všeho se zdárně dostal během asi měsíce bez trvalých komplikací. A musím se přiznat, že kocourkovi jsem jaksi nadržovala a byl více hýčkaný. Nevím jestli to má souvislost. Ale kočička byla takový hodně přírodní polodivoký typ a proto možná vydržela víc.

Horší to pak ale bylo s tím, že jsme zanedbali odčervování a podobnou péči. Hlavně asi z nevědomosti, co všechno se díky tomu může stát. Takže na to jsme doplatili spíše my lidé. Odskákala jsem si to toxoplasmozou, toxokarozou a buhví čím vším dalším. Takže apeluji na všechny majitele venkovních kočíků, ať toto nepodceňují. Hlavně pokud máte malé děti. Já jako malá neměla problém s nimi jíst z jedné lžičky a podobně. A jako dítě jsem nemoci získané od nich naprosto neřešila i přes neustálé napomínání rodiči ať se s nimi tolik nemuckám. Což je vlastně asi normální Takže děti je asi zbytečné napomínat, spíš je důležité o to více dbát na perfektní zdravotní stav kočičky.