[Han]

Máme nové , asi čtyřměsíční kotě a naše "stará" (3 roky) domácí kočička se ho bojí. Máme ji od jejích tří měsíců a byla jedinou kočkou v domácnosti. Kotě je u nás 14 dnů, je veselé a čilé, chodí za starší kočičkou, ale ta ho nechce. Vrčí na ně a vydává zvuky, jak z džungle. Dřív kočička pobývala celé dny v kuchyni a v obýváku, hrála si tam a spala. Od příchodu kotěte sedává na schodech do patra a spát chodí na skříň do komory, skoro ji nevidíme. Při jídle i pití se pořád ohlíží, nemá klid. Vzájemně se nenapadají, starší kočička nedělá schválnosti, ale schovává se, málo jí a nechce se mazlit. Použili jsme difuzér feliway, který obsahuje syntetické lícní feromony, zatím bez viditelného účinku. Můžeme něco dělat, aby se kočička už nebála a neskrývala se?

[Alena V.]

Dejte jim ještě trochu času aby si zvykli. Při krmení a mazlení upřednostňujte starší kočku, ze začátku je krmte raději odděleně aby měla starší kočka klid a rozhodně přidejte druhý záchodek. I Feliway může pomoci, ale začíná účinkovat až za nějaký čas.

[Eva Iltisová]

Velkým omylem je, když se majitel domnívá, že se starší kočka bojí nově příchozího kotěte do domácnosti. Jde spíš o instinktivní reakci, kdy dospělé kočce pud napovídá, že každé kotě má matku a TÉ je třeba se obávat, ve smyslu "matka ochránce". Proto se mnoho dospělých koček z počátku klidí novému kotěti v rodině z cesty. Svou roli také často hraje žárlivost. Většinou dospělá kočka časem zjistí (dny až týdny, je to velmi individuální) , že kotě matku -ochránkyni nemá, nebezpečí od něj tedy nehrozí a s tou žárlivostí se při rozumném přístupu (více pozornosti starousedlici) , většinou časem dospělá kočka sama srovná. Držím palce.