[uju]

Zdravím všechny.
Omlouvám se za založení nového vlákna, ale nevím, k čemu bych můj problémek přiřadila. Už jednou jsme tu něco podobného probíraly a to že se kočin nechce chovat,mazlit.
No, teď k tomu co mi vrtá hlavou. Náš Barnýšek půl roku starý kočin se mazlí,jen když jdu spát nebo prostě když si lehnu na postel. Jinak přez den nás totálně ignoruje. Občas přijde něco vyžebrat , jindy si řekne o hru(ale to už musí být) Nedej Bože když ho chce někdo pochovat. Když se ho snažíme pohladit, tak sebou tak cukne a couvne,jako by se něeho bál(nikdo mu neublížil) nebo jako by mu to bylo nepříjemný. Upřimě řečeno nevím, jesli ho mám přemlouvat a snažit se nějakým stylem vymazlit, nebo jestli ho mám nechat být a čekat jen když přijde.
Přitom vidím, že společnost vyhledává ať jdu kam koliv tak během chvilenky je u mě(asi nechce být sám) Když odejdu tak brečí.
Vůbec kočinovi v tomto nerozumím. Chvílema si myslím, že nás prostě nemá rád ale zas by asi nebrečel za dveřma.No, nevím jak si to mám přbrat a jak porozumět.

[Frantiska]

ahoj u kocek je to jak u lidi, nemuzete si neco vynutit, ja jsem taky trosku nervozni kdyz mi benulka nespi jeden den na kline, u nikolky je to pocta, kdyz si prijde na me lehnout (to mam chut otevrit sampano na oslavu, protoze to se deje neco vyjmecneho).
Pritel trpi tim, ze se s nim nechteji mazlit kdy chce on, protoze kdyz chteji kluci, tak neco duleziteho dela a nemuze A nasi kluci davaji najevo i drapy ze na nas nemaji naladu.

Kazda kocka (clovek) ma jinou potrebu kontaktu, a nikdy by me nenapadlo, ze nas nemaji radi. Nevim jak u ostatnich, ale u nas plati, ze cas mazleni je kdy chteji kluci a ne kdy my. A nejradsi se mazli v noci a rano

[beta.1]

[Cassi]

Náš nejstarší 3letý kocour byk nejvic přítulný do 1roku ,ale i tehdy je nechal pomazlit jen když sám chtěl.Těď se nechá podrbat jen od dcery,které skočí do klína a nechá se podrbat a viditelně si to užívat ale jen 10nim my ostatní ho můžem podat jen na zádech které nám milostivě nahrbí.Ale jinak dává hlasitě najevo,že ho mám pustit,když ho vezmu do náručí.Ale jinak se pohybuje v moji blizkosti a aktivně se účastní všeho dění.Když mu byl rok a půl museli jsme mu pořídit kamaráda.Myslela jsem si že třeba ten druhý kocourek bude jiný ,ale bohužel.Nechá se sice podrbat,ale jen na koberci ,kde si lehne na břicho a my ho musíme škrábat na celých zádech vypadá to spíš jak masaž.Když ho vezmu do náruče a stojím s ním tak se nechá podrbat ,ale v okamžiku když si sednu tak mi uteče.Když jsem byla jendou na očkovámí tak se mě veter.ptal jestli jsou mazlivi a velmi se divil ,že ne.Protože kocouři jsou prý z 90% mazliví no my jsme chytli ty 10% A tak jsme si minulý týden pořídili další kotě a jen doufáme že nebude jako ti dva
PS:ti dva starší jsou britky a ty prý nejsou mazlivé a ten nejmenší je mainský mývalí kocourek.

[Raika]

Z toho si nedělejte vůbec nic. Mám takovou kočinu dva a půl roku. Také jsem se tím trápila - před pohlazením uhýbá, nosit se nechce a mohu na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát mi vrněla. Přesto je to můj miláček, můj stín, co za mnou chodí, číhá na mně, běží mě úprkem vítat. Prostě komunikujeme trochu jinak. Doporučuji hodně na něj mluvit a snažit se nalákat jej ke kontaktu hraním. Je ještě mladý, oba si k sobě musíte najít cestu. Chce to trpělivost.
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[januska]

Ahoj, môj kocúrik tiež nie je z tých prítulných a to, že by mi sedel niekedy na klíne , tak o tom môžem akurát tak snívať. To sa mi splní akurát, keď sedíme a čakáme na veterine, lebo sa bojí. On, keď chce, tak sa príde sám od seba pomazliť a potulkať , pretože vynútené škrabkanie končí hryzancami . Ale to vôbec nevadí, aj tak si už život bez neho nevieme predstaviť!

[Bedrunka]

Tak to musím doporučit siamku či orientálku . Mam doma čtyři a máme zcela opačný problém ( ale my to považujeme za klad , ne zápor ) u nás se neposadíte , aniž by jste neměla kočičku na klíně . Neustále se mazlíkují , chodí za námi a u všeho asistují . Jsou tím vyhlášené , ale jsou i lidé kterým přehnaný kontakt vadí a těm je rozhodně nedoporučuji . Jsou opravdu hodně kontaktní , umazlené a závislé na své rodině . My jsme z toho nadšení . Jedna paní co má od nás kočičku má ještě mainskou mývalí a domácí kočičku , ty se nemazlíkují a tak je ráda , že má simku a ta jí to vynahradí za všechny . A musím říct , že kluci jsou víc mazlíci než holky . Holčičky jsou trochu takové dámy , ale kluci by za mazlení dali život .

[kockodan]

Ahoj, to je asi celkem normalni. Mne to kocour dela taky, na klin mi prisel snad 4x za ten rok, co jej mam. Ani kdyz spi, a ja si jej pokusne ukradnu na klin, tak se mu to nelibi - hned utece. Taky nema rad, kdyz jej chceme (kdyz si neprijde sam) pohladit, cuka. Ale rad nas ma, jen proste neni mazlivka (ted byl doma sam 30 hodin a po mem navratu se mohl zblaznit, mnaucil pres dvoje dvere uz z chodby, pak porad chtel hladit za chuze na zadech, na tvaricce, pak sebou placl na zem a chce hladit chvili brisko, pak mnoucil jeste hodinu a chodil po byte a hledal bejvaleho, ktery nastesti prisel hodinku po mne, neb uz to bylo o nervy Takze doma dela, jaky je nezavislak, telesny dotyky mu na 75% vadi, ale kdyz je doma uplne sam jen jeden den, je z toho hotovy ). Nekdy v noci mi spi v nohou. Mne to trosku vadi, protoze predtim jsem mela super kocourka, ktery byl venkodomaci, na zavolani pribehl ze zahrad domu, na klin sel vzdycky, jen mne videl sedet; kdyz jsem ho sama popadla, ze se jde mazlit, nikdy neutekl; chtela jsme podobneho. Nebyl kastrovany, tenhle je jen bytovy a kastrovany, ale kastrace na vetsi mazlivost teda nemela vliv. Ale je porad desne hravy, az do umoru. Holt je to hodne o povaze konkretniho jedince, kocky jsou v tomhle nez jako jini mazlici tak spis jako lidi. Take ziskavam dojem, jak to tak srovnavam, ze je to mozna taky trochu tim, ze vetsinou obyc kocky z vesnice od nekoho se berou od maminky driv nez kote s PP (nebo bez PP brane jako s PP) a tim to kote neni pak takovy zavislacek na cloveku, jak uz je odebrane starsi. To co je jeste socialne zavisle na mamince, tak asi vic prilne k cloveku a je zavislejsi a mazlivejsi, ze nezije i jako dospelec vedle cloveka jako rovnocenny, nezavisly partner, ale jako kotatko vedle maminky, tak se vic mazli. treba
Mne teda spis stve, ze si myslim, ze kocour ma vic rad bejvaleho nez mne a normalne zarlim Protoze on dela doma, tak se vic vidi, obcas mu vleze na klin pri praci, prijde se pomazlit, i kdyz jsem doma ja a mne ucekne, a obcas s nim spi u obliceje stuleny, mne jen u nohach Mam obavy, az budu muset resit stehovani, aby mu expritel nechybel, protoze mne se zas nelibi varianta, ze bych sveho kocure musela nechat ex, ktery ho vlastne puvodne nechtel...
P.S. a kocour je burmilla, ten mazlivka predtim byl obycka

[Bedrunka]

[Balisek]

[Balisek]

[Frantiska]

[quote="Bedrunka"]

[Bedrunka]

[Frantiska]

Nejste u nas je to same, pokud se zavrou dvere tak se na ne vrhaji a snazi se podhrabat a to ani nemame siamku, ale male bastardiky Ale musim rict, ze jejich puvodni majitele se k nim chovali uzasne

[Lenka Š.]

Náš Fousek taky není žádný velký mazel. Přes den se vůbec nemuchluje, to už musí mít fakt náladu, aby příšel a zavrkal, že chce pohladit. Ale na druhou stranu, jak s přítelem zalezeme do postele a zhasneme, tak stačí fakt jen minutku počkat a už si povídá a to už víme, že je na cestě k nám do pelíšku. Příjde takhle každý večer a lehne si mně za hlavu na polštář a nechá se drbat za uchem (což úplně miluje) a za chvilinku vrninká. To se nechá hladit a mazlit a já si to vždy moc užívám. Tohle mi vždy vynahradí ty chvilky přes den, kdy je to prostě pan kočičák a nemazlí se. Vydrží takhle se mnou spát až do rána a dokud ležím v posteli, tak on přijde ke mně a já drbu a drbu, dokud mě ruka nebolí. Ale vím, že mu chybím, protože když jdu domů z práce, tak jen co odemknu hlavní dveře, tak slyším, jak ten lumpík škrábe a škrábe na dveře (bydlíme v přízemí v paneláku) - on už to prostě pozná, když jdu já nebo přítel domů. Narozdíl od Fouska - naše druhá kočička Berunka je mazlíček, který příjde kdykoliv během dne pro pohlazení a vrní mi na klíně. Ta ale k nám zase nejde spinkat v noci. Každej kočičák je prostě svůj.

[uju]

Všem moc děkuji za odpovědi:-D
Jsem ráda, že v tom nejsem sama:-D
Barnabášek je dlouhosrstý briťáček. byl chovaný v kleci a dostala jsem ho krátce po prvním očkování(když jsem si pro něho přišla tak už u maminky nebyl:-/
Co se toalety týče, tak to tam s námi chodí taky jo a ještě u sprchování nesmí chybět. To potom loví kapky vody(je to první kočka kterou vidím, že se nijak nebojí vody)
S Bárníkem si povídám dost často, myslím, že z naší rodinky bere nejvíc mě, ale stejně mě to jeho ucukávání při pohlazení docela děsí-jsem ráda, že nemusí. Před chvilenkou jsem přišla z práce, tak mě přišel přivítat, Po chvilce jsem si šla vypít na hl.chodbu kávu a zakouřit a už bučel u dveří.
No, každej jsme nějakej a u kočinek to fachá stejně:-D

[tatiana]

Na plemenu určitě závisí, a asi i na tom kotěcím "vymazlení". Já mám sphynxe a cornish rexe, byly jim 4 měsíce, když jsem si je brala, takže žádná úplná miminka, ale přísavky to byly hned. A cornisek Claudius je ještě větší mazel než sphynxík Adam. Je to vskutku přísavka kombinovaná se suchým zipem. Pořád se chce chovat a mazlit a otírá si čumáček o lidský obličej, a vrní a vrní... Adam se taky chová rád, ale ne až tolik, jako Claudius. Toho by člověk mohl nosit na rukou celý den. Na WC mi asistují oba, vlastně všichni tři včetně naší labradorky, a mám je za patama taky všude. Sotva člověk dosedne, kočkouna má na klíně nebo na krku či zádech, leckdy oba. To se týká i návštěv-dosedne a kocoura má někde na sobě, nebo i oba. Pro někoho to může být až na obtíž, ale já si to užívám. A manžel taky. Druhého jsme kupovali vlastně kvůli němu, že má večer prázdný klín. Největší sranda je, že jakmile dosednu do křesla v obýváku, tak se oba kocouři nastěhují ke mně , takže asi bude muset přijít ještě kočička-a ta už snad u manžela vydrží (třetí kousek za krkem bych už asi zvládala hůře ).
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[adelnik]

My s amískem děláme pokroky. Když ležím tak několikrát za mnou na chvíli přijde a buď mi zalehne hlavu - to dělá s oblibou před pátou hodinou ranní anebo si mi lehne na hrudník a nehá se hladit. Ale jen hlavičku a pod krčkem. Jakmile rukou pohladím od hlavičky po ocas, vstává a jde pryč, to se mu nelíbí. Ani na bříšku hlazení nemá rád, to bere jako výzvu ke kře a do ruky se zakousne.
_________________
adelnik + Amís + Dori + Mia + MrnyVrny
"Každý život by měl mít devět koček." Jack Canfield

[kockodan]

Určitě záleží nejen na plemeni , ale i na přístupu chovatele . Pokud jsou koťátka mazlená od malička jsou pak mazlivá celý život . Tedy alespoň u těch mých to platí , s jinými plemeny nemam zkušenost . A věk na tom rozhodně hraje roli a ba naopak , čím je koťátko déle u maminky , tím je lepší . Proto s Vámi nemůžu souhlasit , že je pak méně závislé na člověku , jak píšete . S tímto názorem jsem se ještě nesetkala a rozhodně varuji před odebíráním koťátek od maminek v níském věku ! Pro správný vývoj potřebují maminku minimálně do 10 týdnů a to je ještě málo , těch 13 týdnů , co se dávají koťátka s P.P. je optimálních a není to tak nařízené jen tak z rozmaru .[/quote]

Já k žádnému brzkému braní od maminky rozhodně nenavadím, jen popisuji své vlastní zkušenosti. Teď mám kotě s PP vzaté asi v 15, 16 týdnech. Rozhodně se s ním majitelé mazlili, ale prostě není žádná velká mazlivka. Jak jsem psala, dávám větší vliv povaze, ale musím prostě brát v potaz i svou zkušenost, co se týče doby odebrání. Nenavádím a neříkám, že to tak je správně, ale prostě to tak na vesnici někdy bývá.

[kockodan]

[quote="Frantiska"]

[kockodan]

[Betty]

Mám skoro pěti měsíční Britku. Přivezli jsme si jí v 7 týdnu, což je dost brzo, ale tenkrát jsem to ještě nevěděla. Od začátku se nechala dlouho mazlit a hladit až z toho vždycky usnula. Takže zvykaná na mazlení byla. Všude chodí se mnou jako můj ocásek. Kam se hnu, tam jde za mnou. Samozřejmě i na záchod. Pokud jdu do jiné místnosti a ona si toho nevšimne za chviličku začne plakat a hledat mě. Spí s námi společně v posteli od začátku co jí máme doma. Toto trvá i nadále. Postupně se ale přestala nechat hladit a vždy na ruku útočila, kousala a škrábala. Byla jsem z toho velmi nešťastná a oba s manželem jsme byli neustále ukázkově podrapaní . Poslední dobou se situace zlepšuje (musím rychle zaklepat). Bettynka už se nechá pohladi někdy i trochu pmazlit. Když přijdu domů, čeká za dveřmi a nechá se na své poměry "velmi dlouho" drbat a hladit. Někdy se nechá i chviličku pochovat. Doufám, že se situace bude zlešovat a můj miláček se uklidní (je to pěkná rošťanda ) a bude více mazlicí. Taky vydržte, snad to přijde. Držím palce. Kačka

[Bedrunka]

No tak jak to tady tak čtu , tak se nemůžu zbavit dojmu , že jsou tedy siamky a orientálky nejlepší ! A pak taky sphynx , cornish rex a obyč kočičky , ale ty neznám osobně !

[Balisek]

[Bedrunka]

[mixatko.v]

Je tu toho hodně, ale stejně chci přidat i svou zkušenost. KOČIČÍ CHOVÁNÍ SE VĚKEM MĚNÍ ! Náš dnes tříletý kocour se také zpočátku s námi moc nekamarádil , nebo aby se nechal hladit,to také nehrozilo. Teď je to jiné. Změnil se. Asi že nás víc vnímá, jako své. Zase musí přijít on, když chce pochovat, pohladit, ale je to mnohem častější. Přes den už nespává ve svém pelíšku , ale na některé z postelí v bytě, kde mu to zrovna nejvíc"voní", brzo ráno si skákne do mojí postele, sedne si a čeká, až vstanu a dám mu jídlo.Přes den také často leží u dědka na stolku a "čte"si s ním. Prostě jiný člověk(Totiž- kočičák!)

[Ammazonic]

Myslím, že na plemenu příliš nezáleží... naše kočička - mainská mývalí - ouž po dvou týdnech, co jsme ji měli, je to nejmazlivější zvířátko - nedá nám pokoj ani chvíli a když si jí chvíli nevšímáme, vynucuje si mazlení mňoukáním a pořád na nás leze:-) Vnoci spinká klidně, když řeknu jdeme spát, ráno počká než jí řeknu, aby se šla pomazlit:-)))

[April]

O některých plemenech se traduje, že jsou společenštější a upovídanější, např. siamky, o některých, že jsou morousovatější, kupříkladu britky, některá, že jsou mazlivá, např. sphynxové (i když ti jsou v tomhle dle mě extrém a platí to nejspíš na většinu koček tohoto plemene a zajímalo by mě, jestli existuje nemazlivej sphynx).
A přesto si myslím, že hlavním faktorem je spíš samotná povaha kočky a jak trávila první dny a týdny života (byť třeba je Rubka útulková a není vymazlovaná od prvních dnů a ten vstup do života neměla nejsnažší, přesto je to prostě malá vrňavka oblejzací), jaký přístup měli její noví majitelé, jakou měla společnost (kočky, psi, děti) a plemeno může být jen jedním z vodítek ohledně mazlivosti, ale ne zárukou.

Přiznávám, že krapet nechápu tu touhu po tom, aby zrovna ta moje kočka byla mazlivá a snahy, jak kočku přesvědčit k mazlení a trápení se tím, že ta moje zrovna mazlivá není, protože nejeden kočkař určitě potvrdí, že čím víc chcete a dotíráte na svou kočku, aby se mazlila, tím víc od vás bude utíkat a bude se lísat k lidem, kteří kočky nemusí či se jim nevnucují.

Máme doma briťáka, i když nepapírovýho, a je neuvěřitelně dotěrný a někdy mám pocit, že si nezadá se sphynxama, někdy ho musíme i odstrkovat, je schopný uvelebit se na klíně a usnout, v noci u hlavy, v nohách, chodit za námi a mazlit se skoro pořád, navíc spaním tráví minimum času, takže nám neustále dělá společnost. Když jsme si obě naše čičiny pořizovali, šli jsme do toho s tím, že nejspíš nebudou mazliví a že je chceme jako společníky do bytu a když si budou žít po svém, tak ať. Možná jsme měli štěstí na povahu, ale o nemazlivosti se u nás nedá ani mluvit. Maxíš měl jediné nemazlivé období a to pár měsíců před kastrací, ale nebyl protivný, jen prostě nestál o kontakt s námi, tak jsme ho nechali být.

Řekla bych - nechte svou kočku žít a ona se Vám odmění, pokud to uzná za vhodné, ale netrapte se tím, že ona po Vás netouží tak, jako Vy po ní.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Raika]

[quote="kockodan"]Určitě záleží nejen na plemeni , ale i na přístupu chovatele . Pokud jsou koťátka mazlená od malička jsou pak mazlivá celý život .

S tím bych si dovolila nesouhlasit. Naše kočka je nalezenec a v době, kdy jsme ji přinesli, neuměla ani pít ani jíst. Plachá nebyla, věčně se nám drásala za krk. Tak jsme mazlili a mazlili. Jezdila se mnou čtrnáct dní do práce, aby nebyla sama. Přesto začala brzy dávat najevo, že přespříliš doteků ji vadí. Tak si myslím, že i kočka se s nějakými vlastnostmi a dispozicemi rodí jako třeba člověk. Prostředí a lidé kolem kočky mohou zvolna tyto vlastnosti měnit, stejně jako se člověk mění a utváří v různém prostředí. A ona se opravdu pomalinku a opravdu pozvolna mění, ale "přísavka" z ní asi nebude nikdy.
Já jsem si tento "nedostatek" v kočičí povaze povýšila na přednost. Říkám o ní, že je "decentní" kočka. Protože samozřejmě ta "nejkrásnější, nejúžasnější a nejchytřejší" kočka je právě ta, co máte doma!
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[Mirka]

Řekla bych - nechte svou kočku žít a ona se Vám odmění, pokud to uzná za vhodné, ale netrapte se tím, že ona po Vás netouží tak, jako Vy po ní.

April[/quote]

Všechny vás zdravím,
svoji kočku jsem si vzala před 2 roky z umísťovací výstavy (narozená v depozitu, jedenkrát vrácená). Za celou tu dobu se mi ani jedenkrát neotřela o nohy, ocasem neustále švihá a nemá ho nahoru ani když si s ní hraju. Hrát si s ní je také dost složité - baví jí to jen chvilku. Raději se dívá. Sama si nehraje. Často odmítá i pohlazení - přilepí zadek k zemi a urychleně odchází pryč. O nějakém nošení v náručí či na klíně není ani řeč.
Také je dost plachá. Před návštěvami (mimochodem dost vzácnými) se schovává, nejčastěji pod vanu. Kdybych neměla foťák, skoro by mi nikdo nevěřil, že jsem si jí nevymyslela. K plachosti samozřejmě patří i ostražitost. Žiju sama a děsím se toho, že bych s ní měla jít někdy na veterinu. Nedej bože jí dát nějaký prášek! To je podle mne úplně nemožné.
Skutečně by se dalo říci, že žijeme vedle sebe. Celé hodiny třeba ani nevím, kde je.
Je to moje druhá kočka, ale s tou první, kocourem, se to vůbec nedá nějak porovnávat. Úplně něco jiného. Trápí mne, že jí vůbec nerozumím, nevím, co chce. Já jí nechám žít a ona pak bude mít depky z toho, že si jí nevšímám. Ona je totiž dost pasivní - nic si nevynucuje, nechá se snadno odstrčit, je jemná (za ty dva roky mě škrábla snad 2x). Je to tak lehké jít se dívat na televizi a neházet jí chvilku ty otravné kuličky...
Přesto je to pochopitelně moje holčička. Tím víc mám obavy, že dělám něco špatně. (A to, že mě nemá ráda, mě občas taky napadne).
Mějte se.