[Verunka]

Dobrý den, chtěla bych poprosit o tipy jak odnaučit kočku ráno zlobit. Na noc jsme ji začali zavírat do kuchyně, protože je aktivní převážně v noci a tak jsme kvůli ní 14 dní nespali. Teď už příteli došla trpělivost a mě tak trochu taky, takže ji na noc zavíráme vedle. Má tam všechno, hračky, WC, osmáky degu na které vydrží koukat třeba i dvě hodiny. První dva dny tam spala v pohodě až do půl sedmé, ale teď už tam nechce být. Už ve čtyři stojí za dveřmi, škube koberec a šíleně nahlas mňouká. Nechtěla jsem jí otevřít, aby si zafixovala, že příště až bude něco chtít, tak si to prostě vyřve. Ale přítel to mňoukání nevydržel a pustil jí dovnitř. Od té doby to dělá každý den a stále hlasitěji. Když ji k sobě pustíme, tak jde okamžitě na postel, vrní a hrozně se mazlí. To by nebyl problém, jenže ona se mazlí tak dvě minuty a pak to začne. Škube peřinu, skáče po nás, hraje si se vším s čím se dá nějak pohnout - i s velikou krabicí od vysavače!! Přítel má fyzicky náročnou práci, takže se potřebuje vyspat a takhle to nejde. Snažím se kocouřovi ukázat, že ho pustím dovnitř jen když si lehne a bude se mazlit. Jednou to vyšlo, lehl si ke mně a spal tři hodiny (o víkendu), ale jak se jde do práce, tak prostě zlobí. Zavřít vedle ho nemůžeme, protože pak zase hrozně mňouká.
Přítel kočku nikdy nechtěl, já si ji vydobila (a on souhlasil, protože ji chtěl také pomoci, když se jí někdo zbavil tak hnusně, že ji odhodil do parku), takže bych ji chtěla nějak ukočírovat, aby mohl přítel alespoň do těch šesti spát. Nemáte nějaké zaručené rady, aby to kocourek pochopil? Děkuju moc

[Kachna]

Milá Verčo,
S tímhle vším si měla počítat, než sis přivedla kočičku domů . Přečíst pár článků a zvážit, zda kočičku ano nebo ne.
Jestli je to prcek, pak se nedá nic dělat, protože koťata jsou velmi hravá a obzváště v noci. A jestli chceš kočičku odnaučit kousat peřiny nebo koberec, pak stejně budeš muset v noci kotě tohĺe odnaučovat, jinak to prostě nejde. Zkus se překonat, když bude kousat peřinu, tleskni nebo plácni vedle ní třeba novinama, nebo něčím, čeho se lekne.
Jo, s kočičkama jsou začátky nelehké. Ale obávám se , že kočičku neodnaučíš hravosti, je to její přirozenost. Buď ji to přejde, nebo holt zkuste kočičku dát někomu, kdo má víc zkušeností, trpělivosti.
Ahoj Katka

[reina]

Ahoj Verčo,
možná by pomohlo kočičce pořídit kamaráda. Měly by si s kým hrát a necítila by takovou potřebu si hrát s člověkem. Spousta lidí tady si pořídila druhé kotě, a spíš jsou teď smutní z toho, že je kočka "nepotřebuje" a většinou si hraje s "bráchou".
Já mám doma kočky 3, ale všechny jsem si pořizovala už jako dospělé, kdy měly plně vyvinutou osobnost, a věděla jsem, co od nich můžu očekávat. Bydlím s nima v garsonce (to jenom pro ty, co by chtěli říct, že nemají dost velký byt pro tolik koček).
Přeji hodně štěstí!

[Klárka]

Nejlepší je pořídit mu kočičího kamaráda a parádně se vyspíte

[Verunka]

Chjo, já jsem nechtěla říct, že ho chci odnaučit hrát. To v žádném případě, je to přece přirozené a rozvíjí to schopnosti, potřebovala jsem jen poradit, jak ho odnaučit <b>lítat po nás v noci</b>. Četla jsem tu někde příspěvek podobný mému a ta paní/pán to zvládli a kotě naučili, že v noci se spí, tak si kotě hraje jinde a nebudí je. Mě by to ani nevadilo, klidně v noci vstanu a jdu si s kocouřem hrát do kuchyně, jenže on tam stejně nechce být a drápe se do ložnice. Prostě mi přijde, že mu jde jen o to, aby tam rámusil a zbudil nás oba. Já mu nestačím. Takže ani to nepomáhá. A tlesknutí, šustění novinami či lehounké plesknutí přes zadek bere jako hru a začne šílet ještě víc. No jo, byla jsem zvyklá na to, že britka co jsme měli doma nedělala nic ani jako koťátko. Hrála si, ale přes den. V noci si lehla do postele a spinkala až do rána. No a tohle je pravý opak. Spí celý den a v noci řádí. Snad ho to časem přejde samo.

[April]

No jde právě o to kočičákovi vysvětlit, že v noci se spí. Dá to fušku, obzvlášť když je "sám" a přes den, kdy jste v práci, povětšinou spí a nemá tu správnou unavovací aktivitu, jako je honění s druhou kočkou, která i nám pomohla s tímhle "problémem". A když vás má konečně doma, tak si vás chce užít a řádí.
Navíc, když už jsou kočky zavřeny za dveřmi dvě, tak si vyhrají tam a nemají potřebu se nutit do místnosti, kde spíme.
Pokud ale druhou číču nemůžete, tak holt musíte s tím chvíli bojovat a vysvětlovat, že spíte, časem to pochopí, ale je ještě kotisko, takže to bude ještě trvat než se zklidní.
A.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Filip]

Jen kraťoulince... píšete, že v noci vstanete a jdete si s ním hrát, že Vám to nevadí... asi bych Vám doporučil tohle nedělat, zvykne si na to a bude to brát jako samozřejmost a může to i vyžadovat.
Kočky naznačují, že si nechtějí hrát, právě tím, že přestanou na výzvy reagovat, nebo třeba odejdou - zkuste taky nereagovat, když něco nechcete. Vím, je to těžké, ale je to asi jediná cesta. Navíc, pokud se jedná o kotě, tak se časem nejspíš i sám trochu zklidní, nebojte
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[Verunka]

April: no právě, druhou čiči si dovolit nemůžeme, takže se to bude muset vydržet. Ale děkuju za radu.
Filip: no jo, ja jsem hloupá. Vůbec mi nějak nedošlo, že vlastně takhle ho v tom budu ještě podporovat. Ale udělala jsem to jen jednou a stejně si hrát nechtěl a cpal se do ložnice, kde skákal po příteli a dokonce ho i kousl do víčka (ještě že ne oko). Ale za to dostal přes zadek a docela na něm bylo vidět, jako že pochopil, že tohle už přepískl. Takže když to bylo jen jednou, tak si snad tak rychle nezvykl. Třeba dnes spal až do 6:45 bez jediného problému. Večer jsem ho pořádně prohnala a taky jsme si přinesli domů umělou palmu, po které rajtoval snad dvě hodiny. Tak jedině ho vždy takhle unavit, třeba pak bude chrnět.
Díky moc

[Bibianna]

Tak my máme doma 5ti měsíčního kočičáka. Občas měl taky tendence v noci po nás skákat, navíc máme patrovou postel a to se u to s co největším rámusem skákalo dolů a pak aportoval myšku nahoru. Nejdřív jsem se hochtěla zbavit nebo ho unavit tak jsem vc noci házela myš dolů, on jí donesl ..... a tak dokola, třeby hodinu.
Ale brzo jsem byla tak unavená, že jsem si dala špunty do uší (to kvůli jeho děsnému dupání) a nereagovala jsem. Protože si ho nikdo nevšímá, spinká celou noc jako andílek - ale běda když bych šla v noci na záchod, hned je mi v patách. Když zalehnu a zase si ho nevšímám, zas usne.
Vymyslel jsem ale, že je mu celý den samotnému smutno, tak teď k nám přijde malinký nalezenec zrzounek. A mám strach, že když máme konečně v noci klid a přítel je konečně v klidu, bude to se dvěma horší. A nevím jak přítel zareaguje (ještě to neví ).

[Verunka]

Tak musím ohlásit první úspěch - kocouř spí vedle v pokoji až do čtvrt na sedm od pondělí až do dneska. Musím zaklepat na dřevo, ale normálně si lehne na gauč a spí celou noc. Když jdu na záchod, tak se vzbudí, ale když se zavřu v ložnici, tak slyším jak si zase uléhá na gauč. Když v noci drápal a řval, tak jsem na něj vyletěla, klekla si na kolena a pořádně zasyčela. Kocour vždy skoprněl a následně tryskem utekl. No takhle jsem to dělal skoro 5 dni a pak další noci už byl klid. Ráno už ho ale vedle neudržím ani náhodou. Jak je světlo, tak řve za dveřmi, dokud ho nepustíme. No a když je hodný, tak ho pochválím a dostane pamlsek (plněnou taštičku Gimpet, ty miluje). Přítel už se těší až bude zima a bude ráno dlouho tma, že nás kocouř nebude budit, když vstává až se světlem

[Freddie.]

Bibianko, nemáte náhodou kocourka habešáka?

[lusila]

[ Ahoj, opravdu se nyní už musím těmto věcem smát, protože, co tady všichni píšete a hlavně Verunka, tak tím jsme si s přítelem také prošli a trvalo to 3 týdny. Pořídili jsme si Barmskou kočku (16 týdnů) s tím, že je to ohromný mazel, ale nevěděli jsme, jak je to také ohromný živel, opravdu živel, jeho gymnastické kousky a lítačky jsou neuvěřitelné. Skoro měsíc jsme se nevyspali, plakal za dveřmi ložnice, ikdyž měl veškerý komfort včetně odpočívadla, ale jakmile jsme zalehli, tak Bagheera seděla za dveřmi a nemňoukal, ale řval jak o život, tak jsme ho začali pouštět, ať tedy spí s námi v posteli, vydržel spát tak do 5 hodin a pak to začalo, prostě budíček a nenechal nás spát, bylo to i někdy dříve, takže jsme dospávali o víkendu,
Skoro po měsíci jsme si uvědomili, že mu naše hraní a blízkost a vše okolo už nestačí, ikdyž jsem s ním chodila ven, prostě začal mňaukat více a více a nepřestával, ikdyž by měl být spokojený, tak jsme se rozhodli, že mu asi pořídíme kamaráda, že to je to, co mu chybí ke štěstí. Tak jsem kontaktovala chovatelku, zda ještě neprodala jeho brášku a bylo to, za dva dny od telefonátu jsme si jeli pro Balloua a nyni?? My se konečně vyspali, sami v ložnici, kočičáci si prostě vystačí, mají sebe na vše, na hrátky, na mazlení, na rošťárny a teď máme občas smůlu, když se chceme mazlit, aby vydrželi v klidu a zůstali nám v náručí, prostě, jakoby v bytě nebyl nikdo, každý si myslí, dvě kočky, více starostí, ale opak je opravdu pravdou. Zmizelo vše, co bylo, mňoukání, šílené neřesti a vyvádění od Bagheery, prostě samostatná jednotka, jako já s přítelem. Takže všem doporučuji, pokud Váš kocourek mňauká, má přemíru energie, že už mu na jeho hrátky nestačíte, chce to kamaráda, opravdu, zavčasu a budete mít klid. Na to dávám jed, že to tak je, nyní je doma sranda, lepší jak televize pozoravat ty naše zázraky a taky opadne to lidské vrtání v hlavě, když jsem, jsme pryč, co asi ten jediný doma dělá, jestli se nudí, jestli brečí, prostě trápení je příchodem kamaráda pryč, jak mávnutí proutkem. TAKŽE DOPORUČUJI, DALŠÍHO KOČIČÁKA, TEN NAPRAVÍ VŠE!!! Hodně úspěchů všem, kteří navštěvují tyto stránky a milují své kočičky, jako my. Lusila

[Verunka]

Moc děkuju všem co mi odepsali, musím říct, že teď už je to O.K. Kočičáka každý večer proženu a když rozsvítíme v ložnici tak už leží v kuchyni na gauči připravený spát. Prostě už ví, že jdeme spát a zavřem se tam, tak jde taky spát. No a ráno třeba v sedm zamňouká za dveřmi a když chceme spát déle, třeba o víkendu, tak stačí na něj vyskočit a zasyčet nebo střiknou z postřikovače a je třeba do deseti klid. Vím, že kdyby byly kočičáci dva, vyřádili by se spolu, ale dvě kočky nechceme, tak to musíme zvládnout.
Lusila - Bagheera je nádherná/ný, přítel z ní/ho byl také úplně unešený.

[Lusilka]

[Verunka]

Lusilka: Ahojky, za fotky bych byla moc ráda, můj mail je v.dvora@atlas.cz. Na té fotce co máte v galerii - jak je na vodítku a zamyšleně kouká vypadá opravdu jako osobnost. Nádherná.
No s tím naším hajzlíkem se to doufám zlepší, to mňoukání za dveřmi je proti tomu čůrání do postele (to rozebírám v jiném tématu) pohodička. Doufám, že to přestane až bude druhý záchůdek.

[Lusilka]

[Verunka]

Zatím mi nic nepřišlo, tak se podívám až zítra, končím v práci a PC mám pouze zde. Doufám, že doma nebude zase nadělení, jinak už to se mnou sekne.

[Enča]

Bonyoure,tak doma mám taky něco takového podobného aktivního, 2 měsíční britskou slečnu.Každý večer mi teďka leze do postele(ta je 2,5m nad zemí jen tak pro představu)a má velkou chuť si hrát.Zatim jsem ji pokaždé nějako ,,překecala" k tomu , že gauč je její a ne moje postel,ale teďka nějako už si ze mě moc nedělá.Vždycky na 2 hodinky usne dole na gauči a pak cejtim jak mi něco proběhlo po obličeji a ona to je kupodivu Čikuna(tak se ta dračice jmenuje ).Tak ji zase dám dolu a za chvilku je zpátky,takle to ještě vydržim chvilku , pak se naštvu milou kočku vystrašim a je zase na nějakou tu hodinku klid.Ale tuhle noc jsem radši emigrovala do obýváku na gauč abych naspala aspoň 2 hodiny vkuse.Zatim se ji snažim přes den nějak utahat aby až jí večer řeknu,že jdeme spát tak opravdu jdeme spát.Popravdě řečeno už se těšim až konečně vyroste a začne mít trochu rozumu a pujde si tam vedle mě lehnout a bude spát a ne se snažit ulovit moje nohy.Všem co maj takového aktiva doma,jako já,přeju pevný nervy

[Verunka]

Tak dneska ten náš hajzlík řval za dveřmi ložnice už v pět hodin. Škubal koberec a drápal dveře. Přítel na něj vyskočil a stříkl na něho vodu z postřikovače. Pět minut byl klid, pak se to opakovalo asi ještě 5x. Pak už kocour nevěděl co, tak začal hrabat v záchodě. Přijde mi, že normálně ví, že když hrabe tak přiletím a koukám co jestli nekadí, abych to vynesla, tak hrabe vždy když už neví jak nás odněkud dostat. Dělal to minulý týden, o víkendu to dělá pravidelně a když vylezu a podívám se, tak vidím že nic neudělal - ani nečural ani nekadil, takže to dělá schválně. Dnes ráno se mi to potvrdilo, snažil se nás dostat z postele a když to nešlo řevem, tak přehraboval vytrvale asi pět minut záchod. Samozřejmě v něm bylo úplně čisto. To je neskutečný.
Lusilka: mě na mail ještě nic nepřišlo

[Lusilka]

[Verunka]

Lusilka: No s tou pevnou rukou máš pravdu, sama už jsem udělala pár chyb - to že jsem si s ním chodila v noci hrát když po nás rajtoval, to že jsem párkrát ráno vstala když mňoukal, to že jsem mu dala jinou konzervu když mu jedna nechutnala, to že dostal jednou od stolu kousek ochutnat a od té doby už nedá pokoj. Teď už si dávám bacha a snažím se ty už udělané chyby napravit. Kocoura uhodím jen když už opravdu není jiná možnost, ale jen lehce přes zadek. Přítel ho jednou uhodil víc a pak se kocour nenechal půl dne pohladit (to bylo poté co vytahal z koše odpadky a roztahal je po byte, přítěl byl v koupelně a když vylezl, tak ho chytl přímo při akci). Tak na něj syčíme, šustíme novinami, stříkáme postřikovačem a když už se nedá jinak, tak přijde na řadu ruka.
Když kocoura praštíte, tak za Vámi pak normálně jde? Nebojí se ruky? Náš se právě bál.
Jinak to foto ještě pořád nic

[Lusilka]

[Verunka]

No mail mám prázdný a nic mi nepřišlo. Tak to zkuste poslat na v.dvora@centrum.cz, snad to půjde. Občas se mi tohle stává, někdo něco pošle a nic a pak napíšu admin. a za pár minut mám zprávy na mailu, nebo nic.
Na našeho kočičáka taky stačí jen křiknout fuj a zvednout ruku a už letí pryč, jenže vzápětí je zpět a bere to jako hru. Tak nevím. A ještě ke všemu se mi kolikrát stalo, že jsem na něj křikla a zvedla ruku a on po mě skočil - to pak dostal, aby věděl, že se to nesmí. Má divnej způsob hry - škrabat a kousat. Nikdy jsem ho rukou neprovokovala a on ji stejně bere jako hračku. Stejně tak nohy, jenže kouše a škrábe fakt fest, přitelovi prokosnul prst u nohy. Když to udělá tak ho okřiknu a pak si ho nevšímám a on mě provokuje dál, skáče na mě, mňouká a ježí se. No jak blázen. S tím škrábáním mě ale štve, asi ho to neučili ty lidi co ho pak vykopli na ulici. Nevím, já ho nic takového neučila a on to dělá pořád. A to si teď našel novou zábavu - nosí si myšku a strká jí do všech děr které kde najde a pak se jí odtud snaží vydobýt a dělá u toho hrozněj rámu. No a s tím začne vždy když je zrovna v televizi něco co nás zajímá, hajzlík jeden .

[Verunka]

Lusilka: tak už to došlo, hurá. Úplně se rozplývám, fakt nádherný kočiny. Bagheera se mi líbí víc, fakt z něj úplně kouká osobnost. A taky má pohled jak ďáblík .

[Verunka]

Ty jsou tak krásný, já si to prohlížím pořád dokolo. Kolik se tak pohybuje cena Barmy, když není na chov ale na mazlíka? Jen tak pro přehled, Barmy jsou hodně společenské a hrozně visí na člověku, takže bych si ji stejně pořídit nemohla, protože chodím do práce. Možná až vyhraju ve sportce a budu se jen povalovat doma

[Lusilka]

[Verunka]

Fota mám na cd doma, tak jestli na to nezapomenu vezmu si ho zitra do prace a pošlu. Ale spíš se pokusím nafotit lepší, protože nášeho ďábla vyfotit je nemožný, jakmile vytáhnu foťák, tak mi skáče po ruce a chce ho, takže si asi dokážete představit jaké máme fotky - vždy jen kus z kočičouna . Máme obyč. kočku domácí, vlastně jsme kočinu vůbec neplánovali (kvůli příteli, protože kočku nechtěl za žádnou cenu). No a jednoho dne se začalo z parku na sídlišti mňoukání, já z toho byla na mrtvici. Druhý den se to opakovalo, to už jsem nevydržela a přítel když viděl jak je mi ho líto, tak souhlasil s tím, že ho odchytíme, ale najdeme mu jiný domov. No a znáte to, kocouř už zůstal. Přítel si ho zamiloval (teda krom těch ranních scén). Já chtěla kočinu vždycky, naši mají britskou modrokrémovou - želvovinovou a ta je nádherná. Mým snem byla Mainská mývalí, Barma, nebo Ragdoll. No a náš kocouř to vyřešil všechno.

[Lusilka]

[Verunka]

Jenže problém je v tom, že přítel je hrozně naštvanej když kocour zlobí. Dnes ráno ve čtyři hodiny řval za dveřmi, přítel na něj 3x vyběhl, okřikl ho a pleskl novinami. Kocour si z toho vůbec nic nedělal, řval dál a když jsme neotvírali dveře, tak začal přehrabovat záchod. Dvakrát jsem vylezla, protože jsem si myslela, že kadí, ale on to asi dělal schválně, protože takhle je to už od pondělka. Když nepomůže řev za dveřmi, tak jde hrabat v záchodě a vydrží to třeba hodinu a nic neudělá. Prostě hrabe, protože ví, že vylezu. Nakonec to dopadlo tak, že řval dvě minuty za dveřmi a pak hrabal hrozně dlouho v záchůdku, pak zas řval za dveřmi. Prostřídal to takhle snad 10x když už mi došla trpělivost, vyletěla jsem ven a kocoura pořádně praštila přes zadek. Utekl na gauč, lehl si a pak už byl pokoj. Teď mě to hrozně mrzí, ale fakt to bylo to jediný co zabralo. Přítel byl hrozně naštvanej a vyštěkl na mě, že jestli s tím kocour nepřestane, tak půjde z domu. Před chvílí jsem se kvůli tomu ještě pohádala s mámou, protože ta má kočku, která nikdy nic podobného neudělala (ať už je to ten noční a ranní brajgl nebo čůrání do postele) a nemůže pochopit, že jsem schopná kocoura praštit. No a mě je z toho teď už úplně nanic. Jde tady o to, že přítel nidky kočku nechtěl, to že u nás směl kocour zůstat jsem si vydobyla. On se s ním rád pomazlí, ale vstávání ve 4 ráno, když pak celý den dře ho vytáčí k nepříčetnosti. Ach jo.

[Lusilka]