[Anonymní]

Moc prosím o radu někoho, kdo má zkušenost se zvířátkem, které ztratilo důvěru lidí...Včera jsme si přinesli 5ti měsíčního kocourka, kterého našla jedna jedna paní u popelnice a nabídla jej k odběru. Rádi jsme se ho ujali, ale od té oby, co jsme jej přinesli, "nekomunikuje" a schovává se ve skříni. Misku s jídlem jsme mu tedy dali o skříně, ale nic. Nenechá se ani pohladit a bojí se. Nechceme ho k ničemu nutit, ale rádi bychom mu pomohli. Proto se ptám Vás všech, kdo byste mi mohli poradit, jak s ním zacházet, aby se u nás cítil doma.

Děkuji. Terka S.

[A.]

[martinka]

já bych mu taky dala šanci, aby se zorientoval a zvyknul si, určitě mu to nedá, koťátka jsou zvědavé )
držím palečky

[Tereza]

Nebojte se, je-li to kotě tak si za chvíli zvykne. Bude mu to trvat pár dnů až týdnů, ale zvědavost mu nedá, zjistí, že mu nechcete ublížit a pak přijde sám. Hlavně ho nenuťte násilím, to by si mohl špatně vyložit
Držim pěsti a dejte časem vědět jak se to u Vás vyvíjí

[Eva I]

Prineska jsem si takhle domu 3 mesicni kocicku, pobihala kolem popelnic u panelaku, lidi se bala, ale nakonec se ji podarilo chytnout. Kdyz jsem ji prinesla domu okamzite zalezla za sedacku a skoro tyden jsem nevedela ze mame kocku, jenom vzdycky vecer kdyz jsme sli spat jsem slysela tiche tapkani a mlaskani kocicky u misky.jelikoz se bala vyjit pres den na zachod tak nam udelala dva bobecky za sedacku ale pak kdyz se trosicku osmelila chodila pravidelne na zachudek. V zadnem pripade kocicku nevytahujte z jejiho ukrytu, a nechejte ji cas, mluvte na ni, rikejte jak ji mate radi a pripravte se na to ze to muze trvat par dnu az tydnu, ale budte trpelivy vyplati se to. My mate ted s takove plasanky doma postelovyho mazlika.
Hodne stesti a trpelivost
Eva

[Terka S.]

Děkuju moc za odpovědi, plně s Vašimi připomínkami souhlasím a určitě napíšu, jak se to s naším kocourkem bude vyvíjet. Možná, že tato moje zkušenost pomůže i jiným lidem s podobnámi problémy

Zdraví Terka S.

[Kity]

[quote="Anonymous"]Moc prosím o radu někoho, kdo má zkušenost se zvířátkem, které ztratilo důvěru lidí...Včera jsme si přinesli 5ti měsíčního kocourka.....

Zdravím, tak s tímhle mám nějakou malou zkušenost a přikláním se ke všem předcházejícím pisatelům. Hlavně žádné "násilí" a vynucování si čehokoliv. Nám se taky osvědčila nejdříve krabice od bot s malým otvorem a později krabice větší s otvorem, kam se náš Maxím přestěhoval z podsedačky, kde bydlel ca 10 dní. Z té krabice jsme ho nikdy netahali a měl tam pocit bezpečí. Taky je dobré si sním začít hrát, třeba mu tahat provázek a u nás taky zabralo jídlo. Na záchod Maxík chodil taky ze začátku trošku mimo, ale pořídili jsme mu pak ještě jeden záchudek a dali tam, kam chodil, tedy vedle sedačky a problém by vyřešen. I já měla chvíle, kdy jsem neveřila, že to zvíře kdy bude krotké a teď by si nechal udělat uzel na ocásku. Ale chce to opravdu čas, který je velmi individuální a trpělivost. Ono až se to zlomí, tak to opravdu stojí za to. Ta důvěra, kterou Maxík teď má je až neuvěřitelná. Je jediná naše kočka, která se chce pořád chovat, foukat na bříško a tak. Dyť to znáte. Takže držím palečky. Kity

[Terka S.]

Tak se po delší době ozývám s pozitivní zprávou - kocourek se už aklimatizoval a našel si i svůj pelíšek. Je siče ještě stále trochu plašší, ale po bytě už si vykračuje jako pán .Děkuju všem, kteří se na můj dotaz ozvali a přeju, aby bylo na světě co nejvíc sťastných zvířat (nejen kočiček). Snad jednou lidé pochopí, alespoň ze sobeckých důvodů, chcete-li, že zvířata a příroda celkově jsou podmínkou našeho přežití

Papa, Terka S.